gisi levice friedman

Gisi, Friedman

Zbytky staré tradiční levice se kupodivu vyznačují rozumem a racionalitou, v Česku je to určitě komunistická strana, která i po třiceti letech pomalého skomírání, má ekonomicky zajímavější kádry než třeba odéeska, tradičně se víc než mainstreamové strany orientuje i v geopolitice. Dnes by si republika oddechla, kdyby aspoň přes zimu vystřídaly komunistické kádry totálně neschopné a navíc republice škodící ministry dnešní vlády včetně jejího předsedy. V Německu starý levicový kádr Gregor Gisi, kdysi poslední naděje východoněmeckých komunistů, v devadesátých letech s Oscarem Lafontainem spoluzakladatelem levicové strany, dnes je zahraničně politickým mluvčím její parlamentní frakce. Gisi v interview ve Spiegelu požadoval zrušení nebo omezení protiruských sankcí. Západní sankce podle Gisiho těžce poškozují prostého ruského člověka, celkem jasný argument, který se v českém reálné humanitě vzdáleném politiku nezmiňuje nebo je zakázán. Německý politik nechápe ruské etnikum jako nádor na evropskounijním konzumu, názor, který je téměř prokurátorsky garantován v Česku. "Nemůže být přece našim cílem, že se ruskému obyvatelstvu povede zle, např. v případě některých strojních dodávek přijdou desítky tisíc lidí o práci." Politik varoval, že sankce vyvolají  ruskou odpověď v energetické oblasti. "S vojenského zřetele není možné Rusko porazit, když o to budeme usilovat, vyvoláme třetí světovou válku, to si nikdo nemůže dovolit, aby Kyjev zvítězil, museli bychom nasadit jaderné zbraně... Musíme s Ruskem jednat, musíme si dojednat podmínky za kterých obnoví Rusko dodávky plynu. Musí se tak dlouho jednat, až se nalezne kompromis." V podobném duchu např. vystupuje i levicová poslankyně Bundestagu Sara Wagenknechtová, obvinila německou vládu, že zahájila ekonomickou válku a způsobila tím německé ekonomice kolosální újmu.

          Na druhé straně evropské ideové barikády předseda zahraničního výboru Bundestagu sociální demokrat Michael Roth, nejenže je pro sankce, ale požaduje jich ještě víc. Podle Rotha, na ruskou  elitu se musí uvalit další sankce, poslanec nemůže akceptovat, že ruští oligarchové mají v Londýně a Berlíně luxusní bydlení. Celkem směšný argument, vesměs na Západě oligarchům majetek už zabavili, několik desetiletí oligarchům blahosklonně žehnali a podíleli se na jejich rozkrádání majetku, který patřil ruskému lidu. Roth je ze strany, která má levicovost jenom v názvu, klidně by mohl být z odéesky, z topky nebo od pirátů. Tyto strany jsou převodními pákami evropskounijního centra, které v geopolitické oblasti není než echem americké politiky.
        V německém magazínu Cicero odhaluje parametry americké politické morálky geopolitický komentátor blízký Bílému domu George Friedman.  Rady americké politiky byly hlavním důvodem proč Ukrajina dávno před únorem odmítla plnit kroky Minských dohod, především hlavní bod, autonomii ruskojazyčných oblastí, a to spustilo válku. Je zajímavé, že v úvahách věhlasného amerického komentátora o válce na Ukrajině se ani v náznaku neoperuje s pojmem utrpení, které tato válka přináší, ale navíc v jeho fantazii perspektiva rozšíření konfliktu na východě je téměř reálná a velmi blízká. Pro Friedmana je podstatné lifrování zbraní na Ukrajinu, kdo může víc dodávat a kdo musí víc vyrábět válečného materiálu. Friedman píše, že NATO mělo od Berlína požadovat větší vědomí zodpovědnosti, tzn. Německo mělo dávat na zbrojení podstatně víc. Tato záležitost zakládá na spekulaci, že po amerických ekonomických zájmech na Ukrajině a po snaze zničit nebo oslabit Rusko, další zájem USA na protrahování války spočívá ve vymámení většího procenta na zbrojení v EU, tj. víc peněz za americké vojenské haraburdí. Friedman píše, že je hrozné, že největší evropská ekonomická velmoc Německo nemá dostatečné zásoby zbraní, aby je vrhlo na Ukrajinu, i když k tomu má finance i průmysl. Americký  válečný štváč zapomněl, co německé vyzbrojování světu přineslo, EU vznikla vlastně proto, aby chránila Německo před ním samotným, tj. před vyzbrojováním, které v německém případě by bylo velmi účinně, hlavně směrem k sousedům.
        Podle Friedmana je možné, že německý zbrojní deficit má v Rusku pochopení, i když je to málo pravděpodobné, protože Berlín je pod americkou kontrolou, NATO přesně ví jaké jsou výrobní kapacity členských zemí, nicméně se to prý Ukrajincům, Polákům a Američanům vloudilo do uší. NATO je podle Friedmana garantem suverenity evropských zemí, ať si přečte izraelského politického filozofa Hazonyho, Onfroye a další, pokud se chce dozvědět něco o suverenitě evropských zemí. Kazachstán, Arménie, Tadžikistán, Mongolsko atd. se nachází ve sféře ruského vlivu, ale jejich suverenita tím není dotčená, je opravdovou suverenitou ve srovnání se směšným typem suverenity ordinovaným ČR. Vidíme jak tvrdý boj vedou Maďaři s Evropskou unií a NATO o zcela běžné pojetí suverenity, kterým oplývá i Mongolsko.