Inflace potrvá...
Česká inflace je evropským rekordem, pomalu se blíží ruské, která je důsledkem nejbrutálnějších ekonomických sankcí, které zná svět. Při diskuzi v jedné z největších bank v Čechách, samozřejmě ne české, bankovní informátor v rámci boje s inflací propaguje chytré úspory s Coca Colou a podobnými zázraky v nabízeném portfoliu, na údiv, že česká inflace se blíží inflaci státu, který je ve válce, informátor kontruje, ruské statistiky jsou podvedené. Na otázku, jak na to přišel, při pročítání ruského tisku nemá čtenář tento dojem, dojem o chybách ve (českých) statistikách evokuje pouze návštěva Lídlu na Vinohradské. Všichni bankovní informátoři v místnosti zavětří, jejich kápo někam odchází a konec diskuze. Důvod české inflace lapidárně vystihuje název slavného Wajdova filmu "Wszytsko na spredaz", francouzský ekonomický glosátor Francois Lenglet píše, že inflace je suverenistická, pokud si to neuvědomíme, bude brzo v tomto státě Čechovi patřit jenom bída. Pokud se stát nezačne inflací kompetentně zabývat, bez nějakých odkazů na evropskounijní centrály a svádění viny na produkční nebo obchodní řetězce, rozklíží se celá ekonomika a dojde k sociálním bouřím.
Centrální banky jsou částí inflačního problému, ve velkém vytvářely peníze. Inflace mimo výše uvedené příčiny je též fakturou za dluhy. Zjišťujeme, jak je monetarismus životný, poté, co byl vytlačen moderní teorií peněz, která se domnívala, že lze ekonomiku bez rizika věčně zahřívat, se nečekaně vrátil. Pokud se věří víc penězům než vyrobené hodnotě, dojde k pádu prvních ve prospěch druhé. Podniky jsou tak zadluženy, že přitvrzení úroků dovede mnohé z nich ke konci, navíc platí efekt domino, jako v roce 2008 v případě Lehman Brothers. Je to dilema pro centrální banky, když podpoří ekonomiku, zbaví se protiinflačních nástrojů. Situace v eurozóně je velmi delikátní, Německo a Holandsko unesou vyšší úrokovou míru, ale pro francouzskou a italskou ekonomiku by to znamenalo velké nebezpečí. Dnes nesou hlavní inflační zatížení nižší příjmové kategorie a stát, podniky vyjdou nejlépe, to ovšem není udržitelné, musí se zvednout nejnižší mzdy, je třeba fakturu vybalancovat. Možná by přineslo jistý efekt asociovat dva subjekty - víc let v pracovním procesu se zárukou příjmu. Ale je ve Francii vůbec někdo něčeho schopen?
Inflace je obrovskou mašinou na přerozdělování, silnější než daně a státní zásahy. Ve své podstatě není ani dobrá, ani špatná. Rozhodující je režim indexace. Třicet let konzument diktoval výrobci své zákony, inverze se pozoruje i ve vztahu zaměstnavatel-zaměstnanec, ten druhý má dnes sílu, stal se nedostatkovým zbožím. V liberální periodě profitoval kapitál a úspory, to skončilo, nastupuje doba inflace, deglobalizace, čas geopolitických rizik a návrat státu, nastupují faktory, která kapitál nikdy nemiloval. Inflace přeje státní suverenitě.
Žádné komentáře:
Okomentovat