inflace philippe murer

Inflace nebo hyperinflace v globalistické ekonomice

Florian Philippot před lety přivedl do Front National významného ekonoma Philippa Murera, euroskeptický ekonom byl považován za architekta ekonomického i ekologického programu strany, po odklonu Marine le Penové od politiky suverenismu a separace od eura, odešel s Florianem Philippot ze strany, podílel se na založení Les Patriotes. Philippe Murer má blízko k renomovanému Jacques Sapirovi, společně např. napsali studii scénáře rozpuštění eura. Ekonom v magazínu Causeur analyzuje inflační očekávání v střednědobém horizontu. Západní země jsou konfrontovány dvěma hrozbami: perspektivou hyperinflační budoucnosti a sociální depresí. Politika západních zemí favorizuje finanční trhy na úkor reálné ekonomiky. Mnozí ekonomové si dnes kladou otázku o návratu inflace nebo dokonce hyperinflace. V dnešní periodě ekonomické obnovy inflace dostoupila 5% v USA, úrovně dosažené v roce 2008. 3% inflace v eurozóně a 1% v Číně. Produkční náklady rostou všude: 14% za rok v USA, 12% v Evropě a 9% v Číně, jednou z příčin jsou ceny surovin. Situace velmi připomíná období následující po krizi v roce 2008. Je jasné, že ceny surovin mají vliv na spotřebu, v těchto fázích ekonomické obnovy je růst cen surovin obvyklý, měl by být dočasným nikoliv strukturním jevem. V některých sektorech se objevily schodky v dodávkách, např. velká poptávka po polovodičích a chybějící produkty v zásobování. Velké problémy mají automobilky a výrobci elektroniky. Jde o přechodné problémy: rekordní objednávky elektronických zařízení pro vzdálenou výuku v období pandemické krize, nástup 5G, narušení výrobních řetězců tlumením výroky v různých zemích, výjimečné sucho na Tchaj-wanu apod. Chybějí rovněž komponenty ve stavebnictví. Velmi silná ekonomická obnova světového obchodu saturovala produkční linky a transport mezi Asií a západem. Táhlo to ceny a vyvolalo temporální problémy v zásobování. Aniž podceníme důležitost těchto fakt, zdá se, že se jedná o přechodné jevy, čínský růst a začínající ekonomická obnova v USA a v Evropě dovolují mluvit o návratu k normálu.

        Znepokojení ekonomů z inflace plyne z jiného jevu, z růstu peněžní kvantity cirkulující v ekonomice. Od roku 2008 centrální banky, aby podpořily finanční trh, nakoupily hory veřejných a privátních dluhů. Konstantní podpora veřejné moci finančním trhům, z čehož neprofituje reálná ekonomika, podnikatelé i zaměstnanci, je amorální. Mnozí ekonomové soudí, že nárůst finanční kvantity cirkulující v ekonomice povede k inflaci nebo hyperinflaci. Je to možné? Obrovské prostředky jdoucí na finanční trhy logicky zvednou obligace a akcie. Co kupují boháči, jejichž majetek tato mana zvedá? Reality, jachty a luxusní produkty. Úroková míra kolem nuly též živí růst realitních a finančních trhů. Růst finančních aktiv se moc nedotýká reálné ekonomiky, jediným spotřebním problémem, který to implikuje, je růst cen nemovitostí a nájmů. Inflace se stává problematickou, pokud se ustaví smyčka ceny-mzdy, růst cen je následován růstem mezd a naopak. Ve Francii v roce 2021 narostly mzdy o 0.6% , ceny rostly o 1.9%. V celé eurozóně ceny narostly o 3%, mzdy o 1.7%, neexistuje tu tedy spirála cena/mzda. V Číně jednoprocentní inflace nepůsobí žádný problém, v USA se ceny za rok zvedly o 5%, mzdy o 4.3%. V žádné klíčové ekonomické zóně nerostly nadmíru mzdy, minimálně v krátkodobé perspektivě tedy neexistuje inflační nebezpečí.
          Co za pět let? Lze očekávat, že ekonomická politika západu bude pokračovat stejně jako v roce 2008, tj. především v podpoře finančních trhů pomocí veřejných peněz centrálních bank. Do reálné ekonomiky toho půjde málo a stejné příčiny ponesou stejné důsledky. Finanční bubliny budou víc bublat a pravděpodobně to dostoupí nikdy neviděné úrovně. Burzy a reality vyletí k dalším rekordům, americké burzy v roce 2021 jsou stejně zlaté a drahé jako v roce 1929. Podle některých anglosaských ekonomů „Bubble everything“. Akumulace veřejných i privátních dluhů a finance zadarmo jsou motorem gigantických bublin. V reálné ekonomice budou mzdy brzděny též z důvodu růstu nezaměstnanosti. V USA se pozoruje, že nezaměstnanost je podceněna, čím dál víc Američanů není z různých důvodů zahrnuto ve statistikách. Globálně klesá životní standard, ceny realit a náklady na bydlení užírají kupní sílu domácností. V některých zemích se to pozoruje již několik desetiletí. V této situaci nevyhnutelně nějaký exogenní nebo endogenní faktor přivodí výbuch v  gigantické finanční bublině. Centrální banky by v tom případě musely akceptovat rozpad finančního trhu, což není pravděpodobné, tedy budou přímo kupovat akcie, někteří ekonomové to dokonce navrhují. Tento proces se zastaví v horizontu desetiletí. Vyvstanou dvě možnosti: totální ztráta důvěry v západní ekonomiky, jejichž reálné ekonomiky nebudou srovnatelné s privátním a veřejným zadlužením, pak se na finančních trzích a v západních měnových systémech ustaví mechanismus hyperinflace. Druhou možností je politická krize jako odpověď na zostření sociálních podmínek, které uvedený finanční mechanismus přivodil. Dojde k vyprofilování priorit, bude favorizována reálná ekonomika a osoby, nikoliv finance. V střednědobém horizontu je reálnější zostření sociálních podmínek než hyperinflace. Jenom radikální změna ekonomické politiky může změnit výše uvedený scénář.