letargie

Vystoupit z letargie

Stagnací prochází dnes všechny země Evropské unie, evropskounijní vládnoucí systém způsobil vyvanutí nezbytné vitality národů a negoval přirozené instinkty národů, na nichž staví soudnost. Málokde je úpadek tak patrný jako ve Francii. Promenovat se např. centrem Marseille nebo Lyonu je dnes životu nebezpečné, přitom v Marseille před 25 lety žilo velké procento Afričanů a Arabů, ale z těchto etnických skupin neplynulo o moc větší nebezpečí než od jiných. Dnes se z nich rekrutují nebezpečné gangy, jejich duchovní svět ovládá náboženství mateřské země a jak je vidět z reportáží francouzské televize, došlo k neuvěřitelné degradaci habitatu těchto etnik. Kriminální činy imigrantů dnes mnozí Francouzi chápou jako prostředek dobývání prostoru, francouzská populace z islamizovaných území velmi rychle vycouvá. Problémem není imigrace samotná, ale degradace státu ve všech směrech. Francouzská ideologie měla sílu a přesvědčivost integrovat nově příchozí, tradiční ideologie byla nahrazena evropskounijní ideologickou perverzí a společnost je před rozkladem.

            Francie prochází periodou viditelného úpadku, ztrátou významu atd. ve všech oblastech společenského života, nikdo o tom už nepochybuje, i Macron mluví o soumraku Francie. Očekávalo by se, že prezident udělá něco, aby to zastavil. V pondělí se obul do starosty Montfermeil, starosta má být  šarlatánem, protože pochybuje o očkování dětí proti Covidu. Macron samotný je přesvědčivým příkladem nejhoršího možného společenského úpadku, s jeho požehnáním dorazilo v roce 2019 do Francie 469 000 imigrantů, velkou většinou z muslimských zemí a další tisíce ilegálně. Jeho politika se dá charakterizovat jako teror proti vlastnímu lidu, vládnoucí politické struktury v EU pomocí soudů umlčují vlastní lid když se vyjádří kriticky k imigrační politice. Evropskounijní soudy zrelativizovaly pojem teroru, boj za svobodu v cizích zemích vydávají soudy, i v ČR, podle politické kuchařky EU za teror, teror imigrantů proti lidu země se banalizuje. Soud nemá žádné oprávnění zabývat se činy, navíc s politickomotivovaným výkladem, spáchané mimo území země, právo země je dobrem, které chrání a šlechtí lid země, pokud soudce hodlá chránit někoho jiného, je podvodník a musí přijít o job. Největší úpadek EU společnosti může spočívat v tom, že země EU dnes nemají mozky, které by vůbec byly schopny navrhnout fundamentální rekonstrukci justice, zbavit ji politických a ideologických vlivů a korupce a nasměrovat ji ke spravedlnosti. EU a její zpolitizované soudy jsou výsměchem spravedlnosti, Maastricht je nesmyslnou, směšnou záležitostí když si uvědomíme, že přes velkou vzájemnou turistiku, občan cizí země např. o Francii, Řecku aj. neví o moc víc než v době, kdy nesměl cestovat a mohl snít o „poznávacích“ cestách za elektrickou bariérou.
          Macron je nástrojem zlého mechanismu nahrazení Francouzů muslimy odjinud. Velmi seriózní francouzský novinář Ivan Rioful uvádí na svém blogu příklady hromadných informačních podvodů státních sociodemografů. Píše, že fabrikování lží a strachu jsou dva nejhorší viry trýznící Francii. Symbolem Macronova vládnutí je vakcinace, ideálem kolektivního zdraví jsou miliony naočkovaných se sanitárními pasy a postihy a omezení ostatních. Evropskounijní pojem kolektivního zdraví a zpolitizované soudy bojující s terorem po planetě a svobodou projevu, připomínají německý ideál druhé poloviny třicátých let. Německé soudy žehnaly boji za zdravý národ bez židů a německému boji proti teroru v Evropě, Colo Mann v pamětech píše, že v okamžiku, kdy soudy začaly stavět spravedlnost na nacistické zločinné politické vůli, vše se změnilo. Německé národní zdraví kypělo po hitlerovských duchovních vakcínách. Rioful na blogu píše, že státní autority desertovaly na svoji roli chránit ohroženou civilizaci, převakcínovaný stát přestal být imunní k ideologickému jedu. Francouzi, kteří každou sobotu ve statisících protestují proti sanitárnímu pasu s francouzskou trikolórou nad hlavou, jsou vedeni obavami z vypařující se svobody. Sanitární hysterie v EU zastřela realitu, vězení zvané Zdraví je třeba rychle opustit. Je nejvyšší čas, aby evropskounijní země vystoupily z letargie a úpadkového komatu. Prvním nutným krokem, i když asi ne postačujícím, musí být volební priorita viditelně antievropskounijních politických stran. Ostatní v jejich programu je v danou chvíli nevýznamné. Zbortit evropskounijní konformismus je imperativem okamžiku.