dupont-aignan menard

Stop sociální determinaci

Před čtyřmi lety se zdálo, že Trump zlomí hegemonii globalistické levice, z mnoha důvodů k tomu nedošlo a dokonce v Evropě se ještě prohloubil bahnitý status quo, ale evropskounijní levičácké falsum nemůže přece trvat věčně. V dnešní Evropě impuls rozkladu EU nejspíš přijde z Itálie nebo Francie, které nejsou tak snadno kolonizovatelné německou EU. Francie dávno přestala věřit fikci, že na ose Berlín-Paříž stojí zbytek Evropy, Francouzům je čím dál víc jasné, že oni patří k tomu zbytku Evropy a navíc ne moc prosperujícímu. Francie procházela tisíciletými peripetiemi, vnitřními a vnějšími válkami, ale vždycky to byla centrální země Evropy, pokud ne celého světa. Mizérie, kterou tato země prochází téměř třicet let a rychlý pád do mocenské i kulturní bezvýznamnosti, který má nebezpečné symptomy nevratného, musí mít nějaký důvod. V historii se často objevovali velcí soupeři a nezvladatelné jevy, ale země byla vždycky schopna se zmobilizovat a dostát historickým výzvám. Těžko se najde v jejích dějinách paralela s dnešní mizérií, kdy muslimští imigranti se pomalu zmocňují bezvládné kořisti a o zbytku se rozhoduje v Bruselu a v berlínském kancléřství.

       Francouzi většinou tuší, kde je problém, ale jejich intuice je velmi dovedně manipulována mediální a politickou kastou, která zemi ovládá, Francouzi v referendu odmítli lisabonskou evropskounijní ústavu, vládnoucí kasta jednoduše výsledek referenda ignorovala, podle dlouhodobých průzkumů se většina Francouzů ztotožňuje s pravicovou orientací: konec imigrace a distance k EU nebo minimálně její hluboká reforma ve smyslu národních akcentů, občanská vůle Francouzů se v málo demokratickém mechanismu nepřeloží do politické vůle.  Spousta francouzských politiků se ztotožňuje s intuicí Francouzů, jejíž politickou artikulaci pojmenovávají jako suverenismus nebo patriotismus, který jedině může vyvést zemi z krize, což nakonec platilo i v historii. Velkým problémem patriotů je jejich roztříštěnost, kterou vládnoucí kasta úspěšně  živí. Výraznými politiky mezi suverenisty je poslanec a šéf strany DLF Dupont-Aignan, starosta velkého jihofrancouzského města Béziers Robert Ménard, šéf strany patriotů Florian Philippot aj. Tito politici se  domnívají, že vítězství politické alternativy je možné pouze v případě, že se ustaví nějaká forma jednotné pravice. Podle Dupont-Aignana politický program založený na sociální determinaci dnes nemá smysl, Francie čelí smrtelnému nebezpečí, společnost se nachází v bodě obratu, násilí dospělo do takového vrcholu, že média už nemají kapacitu něco Francouzům nalhávat, podle politika rozpozná i slepý, že pachateli jsou většinou imigranti. Cizinci nebo špatně asimilovaní nastolují ve společnosti vládu barbarství, poté co ovládli periferie měst, se pomalu zmocňují i venkova, soudy musí konat, kriminální živly musí být odsunuty ze země, říká politik. Francie musí zrušit tzv. právo země (občanství tomu, kdo se v zemi narodí), anulovat francouzské občanství tomu, kdo má jiné občanství a v tomto smyslu iniciovat změnu evropskounijní práva. Francie už dvacet let očekává, že pravice začne aplikovat to, co hlásá ve svých volebních programech. Mezi pravicovým elektorátem a klasickou pravicovou stranou republikánů je evidentní propast, kdysi mocná gaullistická strana dnes považuje deset procent ve volbách za úspěch.
       Gaullista Dupont-Aignan v roce 2018 navrhl v parlamentu zákon o uspořádání referenda o imigraci, republikáni, i když verbálně by imigraci chtěli omezit, odmítli zákon podpořit. S poslanci republikánů by zákon prošel a radikálně by to změnilo politické klima nejen ve Francii, ale v celé EU. Řada republikánských politiků podle Dupont-Aignana zradila Francouze, dokonce v druhé Macronově vládě je velká část ministrů právě od republikánů.
     Velkou šanci na vítězství v prezidentských volbách by měl kandidát, který by vzešel z primárních voleb celé pravice, a kterého by všechny pravicové subjekty podpořily. Problémem nejsou pouze republikáni, kteří to odmítají, ale i RN Marine le Penové, ta chce potřetí kandidovat, zhruba se stále stejnou matematickou nadějí na vítězství, která není vysoká. Říká se, že ona je největším Macronovým spojencem. Roberta Ménarda v nedávných municipálních vobách potvrdilo 70% elektorátu ve funkci starosty Béziers. Ménard je považován ze spojence Marine le Penové, stejně jako Dupont-Aignan ji podporoval v minulých volbách, dnes se stejně jako on domnívá, že nemá šanci zvítězit. Dnes je RN Marine le Penové silnějším politickým subjektem než republikáni, nepromítá se to do počtů parlamentních ani municipálních zastupitelů, strana není schopna prorazit strop popularity ve většinovém systému. V nedávných municipálních volbách partner Marine le Penové Luis Aliot se částečně distancoval od RN, získal větší podporu a byl zvolen starostou významného města Perpignanu. Až na pár menších měst nemá strana RN v rukách žádné město, neovládá ani jeden département, není to jen důsledek většinového volebního systému, ale i nízké popularity RN na municipální úrovni. Jean-Marie le Pen kdysi říkal, měl jsem obavu být zvolen prezidentem, s kým bych vládl?
        Bez podpory Marine le Penové nemůže být dnes zvolen žádný pravicový prezident, ale Marine le Pen samotná šanci nemá, buď připustí pravicové primárky  a podpoří vítěze nebo svou kandidaturou podpoří současného prezidenta.  Podle Ménarda, který má k RN velmi blízko, jsou problémem Marine le Penové její špatní poradci.