Černomodrá koalice po roce
Publicista Peter Meier-Bergfeld je považován za znalce rakouských poměrů. V hovoru v Preussische-Allgemeine o rakouské vládní koalici Kurz/Stracher, tj. lidovců a svobodných, poodkrývá některá historická fakta a specificky rakouské tendence o nichž se moc neví. Participace FPÖ (svobodných) v rakouské vládě, strany, kterou konkurenti známkují jako populistickou, je předzvěstí konce současné podoby evropskounijní tyranie. Dnes účast národně orientovaných stran na vládě není už výjimkou, v Itálii LegaNord, v Maďarsku a Polsku, ale co je specifické na Rakousku, je úspěšná spolupráce ve vládě tradiční mainstreamové strany lidovců s národně orientovanou stranou. Ve většině evropskounijních zemích není něco takového představitelné, nejen v Česku, kde lidovci jsou hlásnou troubou nejortodoxnější evropskounijní ideologie. Peter Meier-Bergfeld v interview.
Mnoho národně orientovaných německých voličů chová k Rakousku tajné sympatie. Rok tam velmi úspěšně vládne černomodrá koalice. Jak je to možné, v Německu něco takového není myslitelné, např. občanská koalice, která by zahrnula AfD?
Nejsou to jenom tajné sympatie. U rakouských lidovců vždy existovalo „národní“ spolu s „rakousko-národním“. FPÖ má v partajním programu vepsáno „společný německý kulturní národ“. V Rakousku neexistuje něco jako sebenenávist, ale naopak hrdost na vlastní podstatu. Vychází to z toho, že Rakousko se po 1945 definovalo jako první Hitlerova oběť. To bylo základem reedukace, popsal to Caspar von Schrenck-Notzing v „Převýchova Němců a její působení až do osmdesátých let“. Tenkrát přišla částečně prolhaná kampaň ve Spiegelu proti Waldheimovi, na druhé straně oběti třicátých let nebyly nikdy zapomenuty: tenkrát se nacházeli Kreisky a socialisté v jednom internačním táboře s nacisty - věznění křesťanskými sociály Dollfussem a Schuschniggem. Bruno Kreisky seděl v jedné cele s nacisty. Úplně jiná výchozí mentální situace než v Německu, v Rakousku se okamžitě po válce ustavila všenárodní vláda a vstoupila v platnost ústava roku 1920/29. Neexistovalo něco podobného jako Německu naordinovaný „základní zákon“, žádné ústavní prostranství. Rakousko bylo do roku 1955 obsazeno velmocemi. Pak přišel status neutrality, žádné těsné západní spojenectví. A masově rozšířený tisk Kronenzeitung, který v prostoru řečeného, má podstatně významnější roli než paralely v Německu. Různé reakce na masovou imigraci to všechno aktualizovaly.
Nevychází to z historicko-politické situace Rakouska, nebo vidíte jiné důvody, např. mentální odlišnost Rakušanů a Prusů?
Určitě existují rozdíly. Prus inklinuje ke krizím, Rakušan se krizím vyhýbá, pochází to od Hugo von Hofmannsthala, popsal to jako čistý výraz rakousko-bavorské kulturní citlivosti. Rakušák, Phäake miluje harmonii, krásu, porozumění. Kromě toho ví, kdy už porozumění není možné. Má tendenci ukončit konflikt.
Již jednou existovala ve Vídni srovnatelná koalice, v časech legendárního Jörg Haidera v roce 2000. „Antifašističtí“ pronásledovatelé tj. 14 EU zemí vyhlásily nad Rakouskem sankce. Tentokrát nic takového, co se změnilo?
Celková situace. Po roce 2000 do EU vstoupily země Visegradu, nechtěly nově nabytou svobodu podřídit Bruselu. Tenkrát neexistovalo žádné otevření hranic. A nakonec kancléř Schüssel odolával. Též někteří žurnalisté, patřil jsem k nim, udatně proti tomu zápolili. Přece není možné, aby 14 států chtělo diktovat, jak se má v patnáctém volit a jak má vypadat jeho vláda. Neexistuje žádný spolkový stát Evropa. Rakušané něco takového nechtějí, všechny průzkumy to dokazují. Tak mnoho z Haidera jako dnes, to tu nikdy nebylo.
Vídeň odmítla migrační pakt OSN, k velkému vzteku německých tradičních partají pod vedením Angely Merkelové a jejich mediálních satelitů.
Z vůle lidu. Z ideologie vládních koaličních partnerů a z masového nákladu novin Krone, i když noviny Standard a rakouská televize a rádio jsou liberálně levicově až levicově orientovány. Též proto, že kolem 50% všech podezřelých ze znásilnění v soudních procesech, nejsou Rakušané a publikuje se to. Facit: Černomodrá koalice má výraznou podporu v rakouské populaci.
Panuje v Rakousku neotřesitelný unifikovaný způsob proimigračního mediálního referování, při paralelní denunciaci jiného názoru jako rasistického nebo pravicového?
Nikoliv. Zaměstnanci masově volí FPÖ. Dřívější voliči SPÖ (socialisté) dobře ví, že oni ponesou hlavní břímě masové imigrace: oni čtou Krone, jejichž rubriku dopisy čtenářů si levičáčtí němečtí redaktoři nedokáží představit. Dopisy jsou drastické, srdečné, od plic - podle německých měřítek - politicky nekorektní. Levicová inteligencija je slabá, kvóta akademiků menší než v Německu. Rolnické, občanské, řemeslnické, středostavovské je silně zastoupeno. Národní spolky svobodných (Burschenschaften) jsou velmi rozšířené, a FPÖ má v nich velký vliv.
Odmítnutí migračního paktu je jeden fakt, konkrétní opatření proti ilegální imigraci a následné problémy jsou něco dalšího. V Rakousku se např. na hraničním přechodu Spielfeld konalo cvičení 700 vojáků a policistů nazvané „Ztečení hranice imigranty“. Co bylo záměrem a jak reagovala imigrační lobby?
Šlo o to, ukázat sílu a odhodlanost. „Nikdo nás nebude vodit za nos“, řekl ministr vnitra Herbert Kickl, který je objektem levicové nenávisti. V Rakousku jsou vojáci permanentně přítomni na hranicích, nepředstavitelné v Německu. V průběhu rakouského předsednictví, Rakousko nabídlo zemím EU pomoc armády s ochranou hranic. Politický střed to vítal, FPÖ velmi souhlasná a levičáci - jak se dalo čekat - hlasitě křičeli proti, ale nemělo to žádný ohlas.
Andreas Mölzer, silná postava třetího tábora v Rakousku, označil FPÖ jako model pro pravicově demokratické svobodné strany jiných evropských zemí. Čemu se může AfD od svobodných naučit?
Je toho hodně, např. budovat předpolní (mimostranickou) strukturu, ustavit vlastní média, existují i gymnaziální korporace. Tiskové orgány, týdeník „Zur Zeit“, Dvorakovo „Neue Ordnung“, měsíčník „Die Aula“. Výstavba struktury musí začít dole, např. od obecních radních, zde je již FPÖ silná a nedá se obejít. Je třeba podporovat profesory, jako v případě renomovaného historika na vídeňské uni Lothara Hobelta. Karl-Heinz Weissmann by se nikdy nestal v Německu profesorem, Hobelt má profesuru už desetiletí. Dál: získat gymnaziální učitele, zakládat školní redakce a v tzv. Evropském parlamentu hledat spojence.
S jakými reformními opařeními počítá rakouská vláda, kde budou její vrcholy?
Některé klíčové body: Žádná studia nedávají právo na další pobyt při odmítnutí azylu. Pokud se odmítne azyl, studium bude okamžitě přerušeno a potrefený odsunut. Nějaký skok z nelegální imigrace do legální není možný. 21 zdravotních pojišťoven se zredukuje na 5, mnozí socialističtí funkcionáři přijdou o job. Zavede se systém lidových referend. Zřídí se 4200 policejních míst. Zákaz pokrývky hlavy v mateřských a obecních školách. Nebude existovat žádná pobytová tolerance, pouze kolektivní ubytování, elektronické náramky kandidátů odsunu, zavírání mešit, dozor nad islámskou náboženskou výukou a nad muslimskou starostí o duše uvězněných, žádné zahraniční financování islámských spolků a mešit, snížení podpory uchazeči o azyl na 365 eur, pokud se nezúčastní kurzů němčíny a kurzů o společenském hodnotovém systému. Slučování rodin bude vyloučeno, příspěvek na dítě může azylant posílat do vlasti.
Na čem může koaliční vláda Kurz/Stracher pohořet? Kde se skrývají nebezpečí?
Momentálně nic nehrozí. FPÖ může být tlačena svým pravicovým křídlem, pro které je vše moc laxní. Zaměstnanci mohou rebelovat proti snížení daní podnikatelům, což si přeje ÖVP. FPÖ by padla do kleští mezi střední stav a zaměstnanecké požadavky, v ÖVP se mohou cítit zájmové skupiny rolníků, podnikatelé, mladí lidovci atd. vytlačeni na okraj koaličního zájmu. Může propuknout věčný spor zemských politiků proti převyšující, jedinečné roli kancléře Kurze. První spory se již objevily.
Hugo von Hofmannsthal ve svém „Schema „Prušák a Rakušák“ 1917“ řekl mnoho podstatného o vztahu obou státu. Myslíte, že by se tam němečtí politici měli inspirovat?
Doporučoval bych jim to. Hofmannsthal píše, že od Bismarcka se žádný fundovaný znalec Rakouska nevyskytl. Platí to i dnes. V Německu pohlíží na sousedy s koženými kalhotami spatra. Je to falešné. Při jiné vládní konstelaci v Německu, bychom měli na Rakousko nahlížet jako na důležitého a cenného partnera, který je trvalým stimulem a zdravý podstatou.
Komentáře čtenářů PAZ:
Peter Urian
Chybí podstatné:
1. Rakousko bylo násilně obsazeno a připojeno k Říši – není to pravda.
2. Během Hitlerovy vlády byli především konzervativní a katoličtí funkcionáři v koncentrácích. Nebyli to sociální demokraté, kteří vesměs měli německo-nacionální až nacionálně sociální orientaci.
3. Status neutrality skončil 14.12.1955, vstupem do OSN.
4. Rakouská kultura není německá. Rakušané nemluví ani bavorsky ani friesky.
Chris Benthe
Nadsazená tvrzení a nepřesnosti možné ignorovat. Co je nejsympatičtější na článku: uznání extrémně důležité role Rakouska pro celou německou kulturu, ale též jeho geostrategické nasměrování na spojenectví s jižními Tyroly, Českou republikou, Maďarskem a Švýcarskem. Chapeau, da capo al fine !
Hans-Joachim Nehring
Dobrý a inteligentní příspěvek o dnešním Rakousku. Postrádám poznámku, že Sebastian Kurz je charismatický a úspěšný politik. Německo někoho takového postrádá - Merkelová vládne bez lidového souhlasu a bez většiny obyvatel.
Žádné komentáře:
Okomentovat