Cla ve světě globální pověry
Česká televize sděluje světu katastrofu, Trump zavádí celní režim na ocel do USA. Ekonomové, které mají v zásobě, to dokumentují podle jejich nenávistného scénáře. Benjamin Masse-Stamberger v Le Figaro to vysvětlí objektivnějším způsobem.
Hurá na Trumpa. Prezident znovu na sebe koncentroval pozornost nenávistných. Nájemník Bílého domu nelhal: hodlá respektovat klíčový předvolební slib. Zvolí odvetu k zemím jejichž praktiky škodí americkému průmyslu. V jeho očích je to hlavně případ oceli a aluminia: Trump se domnívá, že některé země – obzvlášť Čína – subvencují export, aby usurpovaly trh na úkor amerických producentů. Asi se nemýlí, americká produkce oceli spadla ze 100 milionů tun na 82 milionů. A co je klíčové, stovky tisíc pracovních míst zmizely. Import vzrostl o 50%. Důsledek: prezident nasadil 25% clo na importovanou ocel - a 10% na aluminium, z podobných důvodů.
Klan expertů, s objektivitou pochybnou, se předhání v komentářích. Prezident je obětí ztráty sebeovládání, nebo přímo mentálních potíží. Až takové obtíže, že ho dovedly k tomu, aby bránil zájmy svých voličů: jak by to bylo úžasné, kdyby evropští politici trpěli stejným syndromem. Ale evropští komentátoři a rádoby ekonomové preferují naučený refrén „protekcionistické pokušení“, které jim pohodlně umožní vůbec nediskutovat technické otázky této věci. Argumenty banálně tytéž: konzument bude penalizován, roztočí to nebezpečnou spirálu, přinese to krátkodobý efekt, etc...Jazyk stejný již třicet let. Málo záleží na tom, že miliony pracovních míst jsou ztraceny, střední třída na západě deklasována, celá průmyslová odvětví zmizela z mapy Evropy. Proč by to v evropskounijních televizích zmiňovali, je to přece tak nepříjemné.
Celé to lešení globalistické pověry spočívá na zcela falešném postulátu: světový obchod se řídí pravidly, které garantují spravedlivou výměnu a profitují všichni. Bohapustá lež nebo chiméra, podle vaší volby. Země, které jsou ve světovém obchodě ty nejúspěšnější, jsou zároveň nejvíc protekcionistické. Začněme u Číny, ochraňuje své trhy tisíci způsoby, používá monetární zbraně, subjektivní výklad norem, což umožňuje zamezit přístup na čínský trh velkému počtu zahraničních podniků. I Američané bránili zuby nehty své podniky a pracovní místa, např. „Buy American Act“ z roku 1933.
Minulý měsíc Indie rozhodla o zvýšení cla u 50 produktů. Nikdo si toho nevšiml. V únoru ve Francii předseda vlády Edouard Philippe oznámil rozšíření platnosti tzv. Montebourgova dekretu, což umožní ochranu strategických podniků před možným převzetím zahraničním investorem.
Trump používá větší reklamu než je běžné, tweetoval, že obchodní války jsou dobré a dají se vyhrát. Znepokojilo to robotizované duše a vzbudilo obvyklý rituál televizní hysterie. Politický cíl Trump dosáhl: o opatření se mluví, komentáře strašidelné.
V ekonomické rovině, nic nenaznačuje, že efekt bude záporný, Trump nezamýšlí vyvolat obchodní apokalypsu, ale jednoduše vybalancovat politické pole, aby dosáhl co nejlepších výsledků pro americké podniky. Až historie ukáže jestli tato metoda funguje.
Kéž by evropští politici použili tolik energie a fantazie při obraně pracujícího člověka a střední třídy starého kontinentu, místo tweetování sarkasmů a trapných komentářů k americkému prezidentovi. Juncker k Američanům: „Ještě nás poznáte“. Svým dřevěným mečem Juncker vyhrožuje odplatou, zdanit texasky, motorky Harley Davidson a Bourbon. Šéf Evropské komise slavnostně slíbil: „Budeme stejně hloupí“ jako Trump. O tom v Evropě vůbec nikdo nepochybuje.
Klan expertů, s objektivitou pochybnou, se předhání v komentářích. Prezident je obětí ztráty sebeovládání, nebo přímo mentálních potíží. Až takové obtíže, že ho dovedly k tomu, aby bránil zájmy svých voličů: jak by to bylo úžasné, kdyby evropští politici trpěli stejným syndromem. Ale evropští komentátoři a rádoby ekonomové preferují naučený refrén „protekcionistické pokušení“, které jim pohodlně umožní vůbec nediskutovat technické otázky této věci. Argumenty banálně tytéž: konzument bude penalizován, roztočí to nebezpečnou spirálu, přinese to krátkodobý efekt, etc...Jazyk stejný již třicet let. Málo záleží na tom, že miliony pracovních míst jsou ztraceny, střední třída na západě deklasována, celá průmyslová odvětví zmizela z mapy Evropy. Proč by to v evropskounijních televizích zmiňovali, je to přece tak nepříjemné.
Celé to lešení globalistické pověry spočívá na zcela falešném postulátu: světový obchod se řídí pravidly, které garantují spravedlivou výměnu a profitují všichni. Bohapustá lež nebo chiméra, podle vaší volby. Země, které jsou ve světovém obchodě ty nejúspěšnější, jsou zároveň nejvíc protekcionistické. Začněme u Číny, ochraňuje své trhy tisíci způsoby, používá monetární zbraně, subjektivní výklad norem, což umožňuje zamezit přístup na čínský trh velkému počtu zahraničních podniků. I Američané bránili zuby nehty své podniky a pracovní místa, např. „Buy American Act“ z roku 1933.
Minulý měsíc Indie rozhodla o zvýšení cla u 50 produktů. Nikdo si toho nevšiml. V únoru ve Francii předseda vlády Edouard Philippe oznámil rozšíření platnosti tzv. Montebourgova dekretu, což umožní ochranu strategických podniků před možným převzetím zahraničním investorem.
Trump používá větší reklamu než je běžné, tweetoval, že obchodní války jsou dobré a dají se vyhrát. Znepokojilo to robotizované duše a vzbudilo obvyklý rituál televizní hysterie. Politický cíl Trump dosáhl: o opatření se mluví, komentáře strašidelné.
V ekonomické rovině, nic nenaznačuje, že efekt bude záporný, Trump nezamýšlí vyvolat obchodní apokalypsu, ale jednoduše vybalancovat politické pole, aby dosáhl co nejlepších výsledků pro americké podniky. Až historie ukáže jestli tato metoda funguje.
Kéž by evropští politici použili tolik energie a fantazie při obraně pracujícího člověka a střední třídy starého kontinentu, místo tweetování sarkasmů a trapných komentářů k americkému prezidentovi. Juncker k Američanům: „Ještě nás poznáte“. Svým dřevěným mečem Juncker vyhrožuje odplatou, zdanit texasky, motorky Harley Davidson a Bourbon. Šéf Evropské komise slavnostně slíbil: „Budeme stejně hloupí“ jako Trump. O tom v Evropě vůbec nikdo nepochybuje.
1 komentář:
Také lze připomenout nesmyslné plýtvání energií, kdy se mají těžké kovové polotovary dovážet přes oceán. Lépe vyrábět v místě spotřeby. Tak se psávalo o dovolení či nedovolení dovozu oceli z Číny do EU, stejná souvislost.
b
Okomentovat