Moře /Rolf Peter Sieferle/
Pláž. Kam oko dosáhne, pokryta hustým tepichem civilizačního odpadu. Plastové lahve a obaly, folie, nedefinovatelné plastové částice. Moře surfařům vrátí, co v něm zapomněli. Pozorovatel už nemá sílu, aby to přehlédl, i když ví, že moře odjakživa zaplavuje břehy zapomenutým nákladem. Před sto lety tam mohly ležet kusy dřev, sláma, řasy, mušle a kosti. Pozorujeme však podstatný rozdíl. To jedno chápeme jako úžasnou přírodu – ulity sbíráme, lastury přikládáme k uchu - , to ostatní uráží naše smysly.
Nemohlo by to být jinak? Nemohl by být člověk hrdý na to, že jeho artefakty jsou k nalezení na nejodlehlejších a málo přístupných plážích? Každá plastová lahev je přece polibkem našich spoluobčanů. Naše oči však hledají něco, co nejsme my, místo toho, aby se těšily z naší všude přítomnosti. Pryč s pohledem od poskvrněného břehu k horizontu, nad nímž stále stejné slunce homérovských dob.
Žádné komentáře:
Okomentovat