Sifonáž satelitů
V hlavním francouzském ekonomickém týdeníku La Tribune, odhalující článek ekonoma Alexandra Mirlicourtoise o úspěšném vykořisťování a brutální ekonomické politice Berlína. Z analýzy je též patrné, kdo na kom závisí. Německá ekonomika, bez svých satelitů ve východní Evropě, ztratí velmi rychle kompetitivitu a exportní dynamiku.
Ekonomická konvergence východoevropských zemí a zbytku eurozóny brutálně skončila s počátkem ekonomické krize a celkovou recesí. Životní úroveň (měřená hrubým produktem na hlavu) v České republice, Maďarsku a Polsku, která se blíží polovině dosahované v eurozóně, narazila na strop.
Roku 2016, úroveň rozvoje v Polsku dosahuje 35% eurozóny, Maďarsko poněkud víc. Nejlépe se daří České republice, něco méně než 55%. Od roku 2008 se index nezvedá.
Východoevropské země jsou klíčovým prvkem německé konkurenceschopnosti. Konec růstu životní úrovně v těchto zemích nemohl překvapit. Země se v devadesátých letech svázaly s triumfující německou ekonomikou a domnívaly se, že automaticky rychle vytáhne nahoru jejich životní úroveň. Nestalo se, a nestane se. A nakonec Německo samotné je jejich problémem.
Abychom problém hlouběji pochopili, je nutné analyzovat prvky německé konkurenceschopnosti. Mechanika je jednoduchá: outsourcing produkčních fází směrem nižší přidané hodnotě, tj. směrem zemím střední Evropy, které se staly produkčním zázemím německého průmyslu, a zachovat v Německu konečnou montáž a rozhodující produkční kroky. Centrální role platformy Německo se dá vyčíst i z obchodních statistik: Německo je hlavním dodavatelem a hlavním odběratelem východoevropských zemí.
Obchodní výměna mezi Německem a těmito zeměmi explodovala od devadesátých let: 11 násobně oproti 3 násobnému nárůstu k ostatnímu světu. Přesně to potřebovaly německé podniky, ne velké odbytiště, ale velký trh levných faktorů, aby mohly násobit svou konkurenční výhodu oproti ostatnímu světu.
Od počátku krize v 2008 německé podniky a ti v pozadí, tlačí dolů své subdodavatele v zahraničí. A to znamená brutální stop platové konvergenci mezi Německem a jeho satelity. Plat v České republice je zhruba třetinový německého platu, v Maďarsku je to 26%. Nemá to nic společného s produktivitou. Neexistuje, až na výjimky, podstatný rozdíl v produktivitě, a už vůbec ne v korelaci na vývoj mezd.
V Německu, na druhé straně, od roku 2011 rostou platy podstatně rychleji než produktivita. Vypadá to, že německé podniky parazitují na části produkční rezervy realizované v zemích východní Evropy. Pod německým diktátem země východní Evropy obětují svůj rozvoj a nechají se uvěznit v roli podřadného levného dodavatele německým podnikům.
Žádné komentáře:
Okomentovat