luxleak lucembursko

Právo a la Juncker

Oettinger si dovolil napadnout v německém rozhlase ČR a jejího prezidenta. Blábolil, totiž jinak se jeho nesmysly nedají nazvat,  o unijním právu. Mohl být též opilý, což často potkává  jeho nadkolegu Junckera, pak by to byla polehčující okolnost. Unijní pojetí práva naznačuje "velmi kvalitní" lucemburská justice.
  Unijní komisaři, podkomisaři, politruci i kostyméři podpolitruků a jejich národní odnože  můžou cokoliv, zákon se nehodí, tak se přepíše nebo se nahradí unijní šarií, vše amnestováno předem, včetně blbosti. 
   Lucemburský prokurátor se odvolal proti výroku soudu s obžalovanými v aféře LuxLeak. Nejlíp obviněným useknout ruce. Obvinění žurnalisté odhalili zločinné daňové praktiky lucemburské administrativy, vedlo to k masovému okrádání jiných evropských národů, a Juncker byl v centru toho všeho. Výrokem soudu byli dva zaměstnanci finanční poradenské firmy PwC Antoine Deltour a Raphael Halet, kteří přivedli žurnalisty na stopu daňovým zločinům odsouzeni k 12 a 9 měsícům nepodmíněně. Shledáni vinnými za předání dokumentů svědčících o podvodech žurnalistům. Reportér Edouard Perrin osvobozen. Prokurátora především popudil osvobozující rozsudek k Perrinovi.  
   Perrin dovedl odhalení do konce a zajistil mu mediální pozornost. Stovky velkých firem participovaly s lucemburskou administrativou na obrovské daňové amorálnosti, která se bezprostředně dotýká řady evropských národů, jejichž rozpočtům to pustilo žilou.
   Finanční expert zelených v Evropském parlamentu Sven Giepold: „Frontální útok na svobodu tisku. Ti tři hrdinové udělali v boji s daňovými podvody víc než Evropská unie za dvacet let. Patří přece k povolání žurnalisty tyto záležitosti zveřejňovat. Počínání lucemburské justice je vrcholem nespravedlnosti.“