Židé nikomu území nebrali
Německo zbastlil ve Versailles Bismarck, Belgii domyslel autunský biskup na vídeňském kongresu, Irák spíchli Angličané, Turci ukradli většinu svého území Řekům a Arménům a jejich křesťanské kostely vydávají za mešity, atd. – nikdo nezpochybňuje jejich právo na existenci.
Pouze „homo politickokorektní“ v Evropské unii plus mohamedáni celého zpochybňují právo Izraele existovat. Joseph Farah připomíná v Německu vycházejícím haOlam zajímá fakta.
Mark Twain navštívil Svatou zemi koncem 19. století – byl velmi zklamán. Popsal ji jako úhor. Nepotkával žádné lidi. Země, která se dnes nazývá Izrael byla prakticky neobydlena. Počátkem 20.století se začalo vše měnit. Židé celého světa tam začínali přicházet – navracet se do své vlasti, do zaslíbené země, do země Mojžíše a Davida. Zemi, kterou dobyli na pokyn boží, jak věří nejen židé, ale i křesťané.
Podle zprávy v New York Tribune z roku 1854 tvořili Židé dvě třetiny obyvatel v Jeruzalémě. Napsal to reportér listu na Blízkém východě. A jeho jméno? Karel Marx. Cestovní průvodce Baedeker pro Palestinu a Sýrii v roce 1906: „Počet muslimů v Jeruzalémě je minimální. Město má 60000 obyvatel, 7000 jsou muslimové, 13000 křesťané, 40000 Židé. Počet Židů narůstá i když jim úřední zákaz nepovoluje, aby se ve městě usazovali“. Tolik Baedeker 1906. Pokud dnes muslimové vydávají město za třetí nejvýznamnější v islámu, když bylo pod islámskou nadvládou měli o ně malý zájem.
Židé z celého světa vysoušeli bažiny a zavlažovali pustinu. Poušť začala kvést. A Arabové začali mít zájem. Přicházeli kvůli práci a kvůli prosperitě. Ale též kvůli svobodě a přicházeli ve velkém počtu.
Winston Churchillv r. 1939: „Arabové se tam tak hrnou a jejich procentní podíl narůstá, židovstvo celého světa s tím bude mít problém“. V roce 1948 došlo k rozdělení. OSN podpořilo vytvoření dvou států, židovského a arabského. Židé to akceptovali, Arabové odmítli a vyhlásili válku.
Arabští vůdci nutili arabské obyvatelstvo, aby oblast s Židy opustili. Až po zničení Izraele se měli vrátit zpátky. Nikdy k tomu nedošlo. Podle všech možných odhadů se nejednalo víc než o pár tisíc Arabů. Nejednalo se o vyhnání, ani o izraelskou agresi.
Víc než šedesát let po této události žijí vnuci těchto Arabů stále v uprchlických táborech – arabští mocipáni v nich mají politickou zbraň. Tito chudí Arabové mohou být usazeni během pár týdnů v bohatých arabských státech, 99% rozlohy Blízkého východu kontrolují Arabové. V uprchlických táborech to kypí nenávistí proti Židům. Mocní jim platí vzdělání k sebevražedným atentátům.
To je krátká historie arabsko-izraelského konfliktu. Jednoduchá pravda, která je maskovaná dlouhou řadou mýtů a lží.
Žádné komentáře:
Okomentovat