úterý 19. července 2016

liberte fraternite egalite

Skot paralyzován pohledem na vlka a infantilní bláboly evropských politiků

Izraelský žurnalista Alexander Goldenstein na izraelsko-ruském serveru cursorinfo.co.il se zabývá  atentátem v Nice. Úvaha izraelského žurnalisty má celoevropskou platnost a je velmi inspirativní.
   My Židé v Izraeli často říkáme, že pokud si Palestinci stěžují na důsledky izraelských vojenských operací, na letecké údery a zákaz pracovat na území hebrejského státu, jsou tím sami vinni. Vybrali si Hamas, přivedli k moci krvežíznivé vrahy, podporují intifadu, vraždí „nenáviděné sionisty“ při každé příležitosti. Samozřejmě ne každý Arab zaútočí na Žida, ale i nevinní Arabové jsou vinni tím, že neudělají nic proto, aby zabránili teroristickým aktům.
   Strašný teroristický útok v Nice vzal život 80 lidem. Pachatelem je francouzský Arab, jehož rodiče přijeli z Tuniska a dostali občanství se všemi výhodami a on se rozhodne zabít co nejvíc lidí. Paříž, opět Paříž, pak Brusel, nyní Nice. Stovky mrtvých, řeky krve. A k tomu infantilní řeči evropských politiků, jak bojovat s terorem.
   Pařížané to dobře znají: davy Arabů, třetí pokolení ve Francii, postávající po ulicích a hlasitě se vybavující arabsky. Znají dobře francouzsky, ale chtějí vyjádřit pohrdání ke kolem jdoucím Francouzům.  Dobře ví, že muslimové –  jsou silnější. Nemají strach zaútočit, ani se nebojí války, nebojí se smrti za víru. A Francouzi, Belgičané, Švédové – slabé ustrašené oběti. Skot, který je paralyzován pohledem na vlka a raději mu všechno oddá, doufá, že dneska ho nezaříznou, ale souseda.
    Současný evropský svět připomíná svět Harryho Pottera. Pokud nepojmenujeme zloděje, nic se nám nestane. Pokud budeme tvrdit, že jedovatá zmije je mírumilovné, neškodné zvířátko, pak se nám nic nestane, když na ni šlápneme. Žádný radikální islám neexistuje, pouze teror. Dál si nevšímejme faktu, že žádní adventisté sedmého dne nebo z Hare Krišna žádný atentát v metru nebo na koncertě nespáchali. Pro nás jsou všichni stejní, věříme totiž v „egalité, fraternité, liberté.“
   Co se týče „liberté – svobody“ stojí za to citovat velkého Roberta Heinleina, jehož kniha Hvězdná pěchota je jedním z vrcholů vědecké fantastiky. Jeden z hrdinů knihy říká: „Podle některých tvrzení to nejdražší v životě je svoboda. Je to lež. Absolutní lež. Tragické scestí, které dovedlo demokracii v 20. století do slepé uličky. Všechny zpupné experimenty havarovaly, protože sugerovaly lidem: stačí hlasovat za něco a dojde k tomu. Bez práce a strádání. Svoboda sama o sobě nic neznamená, za všechno se musí zaplatit. I do dýchání musíme vložit úsilí.“

Co udělala Francie pro svoji svobodu?

    Nic. Potenciální teroristy nesleduje, prý aby nenarušila práva příštích vrahů. Kritizuje a útočí na Izrael za to, že se chrání proti arabským barbarům. Francie poslala malý kontingent vojáků do západní Afriky a na Blízký východ hlavně proto, aby tam chránili její zájmy, boj s islámismem a fundamentalismem ji už tak neinteresuje. 
   Liší se Francouzi od Palestinců? Dlouhé roky si volili politiky servilní k muslimům. Aby se zavděčili u nich narozeným teroristům, kritizují Izrael a USA a zavírají oči před řáděním stovek tisíců chuligánů severoafrické provenience. Prostí Pařížané Jean-Piere a Anna-Marie neudělali nic proto, aby zabezpečili svoji svobodu, nejsou lepší než Fatima a Ahmed v Ramalláhu. Pokud se vraždilo v Izraeli, mazali si své bagety máslem. Dnes za to budou platit.
    Nehledě na to, že „Hvězdná pěchota“ dostala významná ocenění, někteří kritici vinili Heinleina z propagace fašismu a militarismu. Sám spisovatel říkal, že idea románu ho napadla, když slyšel výzvy Národního komitétu jaderné politiky k jednostrannému odzbrojení. Heinlein byl v úžasu nad tím, jak někteří Američané jsou ochotni obětovat vše, aby se zavděčili Sovětskému svazu. Napsal: „Svoboda nikdy nebyla nezadatelným právem, pravidelně se za ní musí platit krví vlastenců, jinak zmizí. Ze všech práv člověka je svoboda tou nejdražší a cena za ni nikdy neklesne. A vůbec se nedává zadarmo.“
    Francouzi chtějí být svobodní, ale nic proto nehodlají udělat. Sami jsou vinni tím, co je potkalo a ještě potká. Z radikálního islámu se nestane náboženství  míru opakováním této mantry podlými politikáři. Normální občan Francii by to měl už dávno pochopit a začít bojovat za svoji svobodu, za svoji bezpečnost, za svůj život.   

Žádné komentáře: