pátek 29. ledna 2016

juncker lucembursko

aaailgiornale.it/news/politica/juncker-gendarme-ue-che-crea-i-paradisi-fiscali-1217687

Juncker, unijní fízl z  daňového ráje

    Gian Micalessin z italského il Giornale evidentně Junckerovi moc nefandí a nemá pravdu? Shromáždil na malé ploše spoustu fakt, nad kterými unijní politruci mhouří oči. Prezident evropské komise se vydává za kustoda unijních zájmů, ale když byl lucemburským premiérem, proměnil tuto zemi v Mekku daňových úniků.  Alkohol, peníze a lež.
  Není to filmové plátno, ale ve zkratce život Jean-Claude Junckera, 61letého bývalého lucemburského premiéra, který se z vůle Merkelové proměnil v prezidenta evropské komise.  V červnu 2014 napsal anglický Mail on Sunday: "Není to tajemství, že pan Juncker se nalévá k snídani koňakem", list citoval indiskrece některých evropských diplomatů. Rád tráví čas v samotě - u lahve. Za 18 let svého premiérování proměnil Lucembursko v daňový ráj. Ráj tichý a diskrétní, jediný a poslední ráj této tak "transparentní" Evropské unie. Podvod strávený evropskými bratry, garantující  nadnárodním společnostem legální podporu  a  bezpečné účty daňovým podvodníkům. Obskurní aktivity, ale díky jim velkovévodství velké jako polovina italské provincie, disponuje kapitálem 2100 miliard eur ve 140 bankovních institutech. V tomto moři miliard různých obskurních fondů se vznáší též finance mrtvého severokorejského diktátora Kim Jong Il Suna. Diktátor pochopil dost rychle, že Lucembursko se stalo Junckerovou zásluhou neproniknutelnou pokladnou bezpečnější než Švýcarsko.  Švýcarská konfederace tak ztrpčovala život severokorejským fondům, že to raději přesunuli do Lucemburska. Ředitel "Human Right Asia" Ken Kato  to nazval "opravdová recyklace".
   Junckera se to netklo,  byl tenkrát předsedou eurozóny a zabýval se proslulým fiskálním balíkem v eurozóně. Pokud by se tento balík korektně  aplikoval na Lucembursko, pravděpodobně by se tato země dostala na řeckou úroveň.   V r. 2012 zkoumání berlínského Stiftung Marktwirtschaft, které se specializuje na odhady reálného zadlužení, došla k závěru, že implicitní zadlužení Lucemburska činí 112% GDP. Půlmilionový stát realizuje 78000 dolarů hrubého produktu na hlavu. 100000 dolarů na hlavu uvádí Katar. V Lucembursku tato mana netryská ze země jako v Kataru, ale z legislativy Junckerových vlád, systematický podvod na úkor evropských "bratrů".
   Podle Gabriela Zucmana, autora knihy "Skryté bohatství národů", jinak francouzského bestselleru, dvě třetiny švýcarských depozitů (asi 800 miliard eur) se profiltrovaly lucemburskými fondy, aniž se zaplatila nějaká daň. Lucembursko spolu s Rakouskem jsou jediné země v Unii, kde není automaticky garantována fiskální transparentnost. Lucembursko je preferovaným sídlem multinárodních korporací - z důvodu úniku z daňových systémů ostatních evropských zemí. Jen Amazon např. tím za rok ušetří několik stovek milionů na daních. Ale žádné strachy: advokát Juncker, jedenáct let kumuloval funkci ministerského předsedy a ministra financí, všechno popře. Lži jsou  specialitou jeho repertoáru. Suddeutsche Zeitung ho nazval pánem lží, když popřel, že ministři financí eurozóny se loni na jednání zabývají též vyloučením Řecka z eurozóny jako jednou z možností. Až posvátná nedotknutelnost unijních rozhodnutí je jeho posedlostí.
   V r. 2011  na konferenci  evropských federalistů řekl, že finanční záležitosti Unie by se měly rozhodovat na tajných zasedáních. Co nejdál od zvědavých a indiskrétních očí tisku a veřejného mínění.

Žádné komentáře: