středa 18. listopadu 2015

saint denis

a.marianne.net/saint-denis-ma-ville-heure-islamiste-100238075

Saint-Denis : mé město islamistů

  Mariane.net se zabývá knihou profesora Fewzi Benhabiba. V r. 1994 kdy islámská fronta FIS v Alžírsku téměř sahala po moci a zabíjela ve velkém své odpůrce, hrozilo tomuto intelektuálovi zabití, uprchl tenkrát do Francie a žije v Saint Denis. Ve své knize nám předestře kam za posledních dvacet vládnoucí sebranka socialistů-komunistů-sarkozistů a nohsledů Chiraca dovedla tuto oblast kolem slavné katedrály francouzských králů. Pokud se tam procházíte (a v Beziers a jinde), jímá vás strach. Takový strach nepociťujete v Maroku, Tunisku ani v Káhiře, kde státy zcela jasně plní svoji funkci a jsou schopny a ochotny vykázat obskurní a středověké pojetí života do patřičných mezí.
  Ne tak ve Francii, podprůměrná  politická kasta se ráda spojí s kýmkoliv, jen aby se udržela u moci. Rakovina této perverzní moci pronikla do všech zákoutí francouzské společnosti. Např. je neuvěřitelné, že většina tisku a hlavně regionálního, který má velký vliv, je subvencována regionální mocí, samozřejmě za protislužbu, která jde až k zaměstnávání parazitů z vládnoucích stran a šíření nesmyslů místních feudálů. Co píše profesor   Fewzi Benhabib po dvaceti letech života v komunisticko-socialistickém ráji v Saint Denis. /úryvky knihy/
  Pozoruji Saint-Denis pod zorným úhlem své alžírské zkušenosti, společenská fraktura viditelně narůstá.  Všude je to patrné, podél chodníků, na ulicích, na trhu, jenom Francouzi zpolitizovaní svými ideologiemi nevidí, že zde vzniká alternativní společnost, obskurantistická a komunitární, která pomalu, ale jistě nahlodává demokratickou společnost. Tato dobrovolná slepota neútočí pouze na můj smysl pro racionálno, ale nese sebou velké nebezpečí pro demokracii a humanitu jako takovou, musím na to poukázat dřív  než bude pozdě.

  Vývěska, která v mých očích symbolizuje vítězství obskurantismu nad duchem. Hlavní ulice, oproti zastávky tramvaje, obrovský McHall, fast-food, který opticky převzal vše z MacDonalda, včetně interaktivní objednávky, ale  - 100% halal, všichni to berou jako normální.
   Holič, kadeřník rezervovaný pouze ženám i když na vývěsce uvádí společné pro obě pohlaví. Vstoupím a ptám se majitelky co to znamená: "Když jsem to před devíti lety otvírala kšeft slovo "mixte" se mi zamlouvalo a myslela jsem, že to bude i pro muže, ale nyní to má jiný smysl - mám speciální místnost pro zahalené ženy, tedy proto mix, každý to tu chápe".  Tato žena  pochází Oranu, stejně jako já, pochází z buržoazní čtvrti Oranu, ptám se jí, jak na to přišla, zahalené ženy stříhat zvlášť. V Oranu nic takového neexistuje". Odpověď: "Přece nemůžeš srovnávat Oran se Saint Denis (obskurním?)". Tady, jak mi vysvětluje, muslimové jdou až do hloubky víry. Kolikrát jsem tenkrát v Alžíru slyšel tyto nesmysly, mé přátele to tenkrát děsilo.
     V Bab-El-Oued (riviéra u Alžíru) se zamilovaní drží za ruce, mi říká jeden známý, jako kdyby potkal papouška mluvícího anglicky v prodejně baget. Jiný známý si stěžuje, v Alžíru si ženy zajdou na terasu na skleničku, v Saint Denis nepředstavitelné.

 Jsem zde, ve Francii, jdu po jedné z tepen, která se ještě jmenuje Rue du Jambon (ulice šunky), vstoupím do nedávno otevřené knihovny a jsem zoufalý. Kde jsou básníci, kde jsou romanopisci? Ale dobré praktiky islámu pro děti, nechci ty věci zesměšňovat, další rady : spát na správné straně, pít na třikrát. V hlavních vitrinách kralují hvězdy politického islámu: Hani et Tariq Ramadan a též Sayyid Qutb et Hassan el-Bana.
   V této knihovně není místo pro islámské humanisty jako Tahar Haddad, Mohamed Arkoun, není místo pro román, fikci ani pro poezii a knihy o poznání. 
  Nejsou přítomni velikáni arabské literatury Kateb Yacine, Assia Djebbar, Driss Chraïbi, Aboul Qassem Echebbi, ani nositel Nobelovy ceny Naguib Mahfouz. Samozřejmě je nepřítomen i alžírský spisovatel Kamel Daoud, na něhož vyhlásili fatwu.

  V 90. letech jsem pozoroval, jak mí alžírští spoluobčané byli vtaženi do podobné intelektuální a logistické mašinerie alžírskými integristy. Islamismus postupuje velmi pomalu a obezřetně, aby nikoho nezastrašil než zesílí a  sáhne po teroru.

Žádné komentáře: