Protekcionismus
Během pandemie se odhadovalo, že 80 % aktivních složek klíčových léků má původ v Asii, obzvlášť v Indii a v Číně, protekcionismus v této oblasti by byl velmi rozumný, vysoký stupeň ekonomické závislosti a globální provázanosti plodí jednu krizi za druhou. Volný trh přestává být úplně volným, epocha globalismu a postliberalismu bezpochyby končí, po dlouholeté naivitě vycházející z principu "někde jinde se to levně udělá, my máme hlavy na technologie a služby", se ukazuje, že nemáme ani to a evropskounijní demagogie nás v brzké perspektivě přestane živit. Nastupují historicky normálnější epochy, než co jsme posledních dvacet let zažívali. Nastupuje epocha silné konkurence ve všech sektorech a ta si vynucuje přirozenou míru protekcionismu národního prostoru, nejen v ekonomice, např. pokud kultura neartikuluje a nekultivuje národní potřebu, je agresívním nástrojem národní likvidace, objektivita práva nemůže být založena na dozoru nějakého zahraničního centra, které se navíc bizarně pomalu přesouvá z Bruselu do Langley. V ekonomické oblasti se musí národní stát různými formami chránit a nutně obnovovat své výrobní struktury, myšlenka, že Bruselem řízená společná ochrana evropských ekonomických zájmů je dostatečná, není moc průchozí. Evropskounijní ekonomický prostor má daleko k původním myšlenkám velkých zakladatelů, ve své dnešní podobě není konkurenčně spravedlivý, z mnoha důvodů je evropskounijní ekonomický systém pro Česko absurdně nebezpečnější než čínská konkurence, která by při normální ekonomické politice potencovala tvůrčím způsobem naši ekonomiku. EU je řízena Německem a Francií a co je výhodné pro jejich zájmové skupiny, s velkou pravděpodobností není výhodné pro českého výrobce, pokud tu ještě nějaký zbyl, jen těžko se dá vylhat fakt, že západní část Evropy Česko proměnila v trapnou stagnující montovnu.
Liberálové tvrdí, že volný obchod pacifikuje mravy, ovšem historie ukazuje, že ekonomické války byly velmi brutální. Stovky let válčily západoevropské země o ovládnutí mořských cest, od 17. století ovládala Anglie moře, protekcionismus ostatních zemí byl pro ni nevýhodný a i válkami si vynucovala otevření hranic. Evropa si vynutila otevření asijských trhů, nejdřív ve válce o koření, pak opiové války v Číně. Británie měla velký zájem o porcelán a hedvábí, ale Čína neměla zájem o britskou produkci, ve velmi brutálních válkách vnutili Britové Číně jako protihodnotu opium a vynutili si otevření země. Británie např. diktovala Číně i celní tarify k ostatním zemím. Prezident Ulysses Grant prohlásil: "Britové praktikovali protekcionismus 200 let, přišel náš čas…", a americký čas pořád trvá.
Žádné komentáře:
Okomentovat