Peklo se znovu otevře
V dobrých německých novinách Berliner Zeitung (BZ) je článek 89leté Hiltrud Rustau "Všechno se už zapomnělo?" Hiltrud si vybavuje z paměti rodinné události spojené s osudovým 22. červnem 1941. V březnu 1941 v dopisu bratranci psal její otec nadporučík Friedrich o instruktáži generála Guderiana, které se zúčastnil. Generál důstojníkům řekl, že Rusům se nedá důvěřovat a odhalil jim, že brzo dojde k velkému tažení, německým jednotkám se rychle podaří převálcovat sovětskou armádu a dojdou k Baku, kde se zmocní ropných polí, které Německo potřebuje. Hiltrud píše, že 22. června, když Německo napadlo SSSR, všechny děti kolem ní se domnívaly, že to bude stejně rychlé jako v polském nebo francouzském případě. Věřily propagandě, že SSSR je papírovým tygrem. Ale už 22. července zasáhl jejího otce granát a urval mu obě nohy a na cestě do lazaretu vykrvácel. Lazaretní lékař v dopise rodině napsal, že nebude detailní, aby je ušetřil krutých podrobností. To je válka.
Hiltrud nabádá, aby si nikdo o válce nedělal iluze. Tenkrát se dětem ve školách vtloukalo do hlavy, že za všechno zlo světa je zodpovědné "Untermenschentum" bolševizované židovstvo. Hiltrud srovnává dnešní propagandu s nacistickou: "Aby nás dnes připravili k válce, podobně jako to dělal Guderian nám tvrdí, že Rusům nelze důvěřovat. Všechny možnosti řešit spory vyjednáváním a dialogem jsou v Německu vyloučeny předem." Hiltrud popisuje realitu padesátých let ve východním Berlíně, kde žila. Celé město v ruinách. Jenom nápisy na fasádách typu "všichni z Nr. 57 jsou zabiti" připomínaly, že tu kdysi někdo žil. Zmiňuje nekonečné hodiny trávené na neplacených brigádách při obnově města. To všechno je zapomenuto. Fráze "nikdy víc válka, není mezi německou elitou už populární", až to bude nutné, stejně rychle se hodí za hlavu fanatický antirasismus a německá elita oživí tradiční antižidovství a nároky na ztracená území.
V BZ je též článek profesora Jeffrey Sachse, v němž odpovídá svým evropským kritikům o proruské zaujatosti a deformaci historických fakt. Konkrétně jde o kritiku autora s pseudonymem Tonio Nielsen, který je podle BZ spolupracovníkem jedné evropské vlády. Profesor v bravurní analýze argumentuje, dokazuje, osvětluje, tyká si s geopolitickými teoriemi živých i mrtvých velikánů lidstva a je schopen evokovat nejhlubší souvislosti. Ale k čemu duch a velký mozek v Evropské unii? Na chaotické bláboly a pololži od Tonio Nielsena, podobnými nás obšťastňoval Lipavský, Jeffrey Sachs nemůže odpovědět, protože tyto dva světy se míjí. Stejně tak se míjí světy Hiltrud Rustau a kancléře Merze. Prostá žena z tábora práce, budování a tvoření oproti celoživotnímu parazitovi, kterého jen moc velký nedostatek soudnosti mohl vynést na kancléřský post. Je velkým evropským problémem, že současná elita se dnes nerekrutuje z tábora Hiltrud Rustau, ale kontrolu nad politikou převzal tábor parazitů, jimž termíny jako pravda, lidská solidarita a noblesa jsou k smíchu. Merz se podobá spíš buratinovi než kancléři významné země, mnohé aspekty jeho řádění v politice mají fašizoidní nátěr, ale jaksi intuitivně cítíme, že otevřeně ho pojmenovat fašistou by mohlo být urážlivé např. vůči italským fašistům. Je to spíš člověk z rodu operátorů aušvitzkých pecí.
Je jasné, že jsme vstoupili do šedé zóny, kde mír nebo válka mají stejnou šanci, a v těchto kritických momentech v Evropě rozhodují lidé, kteří mají daleko do elitní úrovně. O kvalitách těchto lidí bylo napsáno tolik analýz a knih, že něco dodat k jejich úrovni je bezpředmětné. Dnes už zůstává jenom údiv z počínání individuí, které systém vyzdvihl na mocenské vrcholy. Merz s Macronem, kteří mají v Unii největší vliv, napadli předsedu evropské Rady Antónia Costu, protože se pokusil s Ruskem nesměle vyjednávat. Šlo o dva telefonní hovory šéfa Costova kabinetu s činovníky ruského ministerstva zahraničí. Pokus se setkal s ostrou kritikou zemí E3, tj. Británie, Německa a Francie. Merz potvrdil pověst politického poloidiota, když prohlásil, že Costa je nejvyšším představitelem EU, ale není jejím vyjednavačem. Země E3 jsou ochotny s Ruskem vyjednávat pouze tehdy, když přistoupí na jejich požadavky, což je de facto ruská kapitulace. Merz, který je nastrčenou figurkou bůhvíjakých zbrojovek a bank, nemá zájem na míru, společně se Zelenským nesčíslněkrát prohlásili, že porážka Ruska je nevyhnutelná.
Princip války prostupuje celou německou nadstavbu. Např. velitel německých vzdušných sil Holger Neumann, klaun, který má vyšší funkci než měl svého času Goering, podléhají mu ještě kosmické síly Bundeswehru. Německý barbar definoval cíle Luftwaffe: Kaliningrad, Sankt Petersburg, poloostrov Kola a Murmansk. V pravicovém Ansage se píše, že podobná vyjádření ho kvalifikují jako potenciálního válečného zločince. Goering pozřel cyankali, jinak by tato svině visela, píše Ansage. "Bude se 2030 konat druhý Norimberský proces? Neuman je šílenec, zřejmě chce rozpoutat třetí světovou válku. Zbavme se tohoto člověka dřív než bude pozdě. Vyhoďme ho hned!"
V BZ je též článek profesora Jeffrey Sachse, v němž odpovídá svým evropským kritikům o proruské zaujatosti a deformaci historických fakt. Konkrétně jde o kritiku autora s pseudonymem Tonio Nielsen, který je podle BZ spolupracovníkem jedné evropské vlády. Profesor v bravurní analýze argumentuje, dokazuje, osvětluje, tyká si s geopolitickými teoriemi živých i mrtvých velikánů lidstva a je schopen evokovat nejhlubší souvislosti. Ale k čemu duch a velký mozek v Evropské unii? Na chaotické bláboly a pololži od Tonio Nielsena, podobnými nás obšťastňoval Lipavský, Jeffrey Sachs nemůže odpovědět, protože tyto dva světy se míjí. Stejně tak se míjí světy Hiltrud Rustau a kancléře Merze. Prostá žena z tábora práce, budování a tvoření oproti celoživotnímu parazitovi, kterého jen moc velký nedostatek soudnosti mohl vynést na kancléřský post. Je velkým evropským problémem, že současná elita se dnes nerekrutuje z tábora Hiltrud Rustau, ale kontrolu nad politikou převzal tábor parazitů, jimž termíny jako pravda, lidská solidarita a noblesa jsou k smíchu. Merz se podobá spíš buratinovi než kancléři významné země, mnohé aspekty jeho řádění v politice mají fašizoidní nátěr, ale jaksi intuitivně cítíme, že otevřeně ho pojmenovat fašistou by mohlo být urážlivé např. vůči italským fašistům. Je to spíš člověk z rodu operátorů aušvitzkých pecí.
Je jasné, že jsme vstoupili do šedé zóny, kde mír nebo válka mají stejnou šanci, a v těchto kritických momentech v Evropě rozhodují lidé, kteří mají daleko do elitní úrovně. O kvalitách těchto lidí bylo napsáno tolik analýz a knih, že něco dodat k jejich úrovni je bezpředmětné. Dnes už zůstává jenom údiv z počínání individuí, které systém vyzdvihl na mocenské vrcholy. Merz s Macronem, kteří mají v Unii největší vliv, napadli předsedu evropské Rady Antónia Costu, protože se pokusil s Ruskem nesměle vyjednávat. Šlo o dva telefonní hovory šéfa Costova kabinetu s činovníky ruského ministerstva zahraničí. Pokus se setkal s ostrou kritikou zemí E3, tj. Británie, Německa a Francie. Merz potvrdil pověst politického poloidiota, když prohlásil, že Costa je nejvyšším představitelem EU, ale není jejím vyjednavačem. Země E3 jsou ochotny s Ruskem vyjednávat pouze tehdy, když přistoupí na jejich požadavky, což je de facto ruská kapitulace. Merz, který je nastrčenou figurkou bůhvíjakých zbrojovek a bank, nemá zájem na míru, společně se Zelenským nesčíslněkrát prohlásili, že porážka Ruska je nevyhnutelná.
Princip války prostupuje celou německou nadstavbu. Např. velitel německých vzdušných sil Holger Neumann, klaun, který má vyšší funkci než měl svého času Goering, podléhají mu ještě kosmické síly Bundeswehru. Německý barbar definoval cíle Luftwaffe: Kaliningrad, Sankt Petersburg, poloostrov Kola a Murmansk. V pravicovém Ansage se píše, že podobná vyjádření ho kvalifikují jako potenciálního válečného zločince. Goering pozřel cyankali, jinak by tato svině visela, píše Ansage. "Bude se 2030 konat druhý Norimberský proces? Neuman je šílenec, zřejmě chce rozpoutat třetí světovou válku. Zbavme se tohoto člověka dřív než bude pozdě. Vyhoďme ho hned!"
Žádné komentáře:
Okomentovat