trump benoist

Restrukturalizace světa       

Podle Trumpova vyjádření importní cla přinesla USA 600 miliard dolarů, na druhé straně o 2,3 bilionu narostl státní dluh a dosáhl 38,6 bilionu. Importní cla v průměru dosahují 18-19%, což je od třicátých let nejvyšší úroveň cel. Podle údajů amerického ministerstva financí loni přispěly cla do rozpočtu 200 miliardami, ovšem obsluha státního dluhu dělá bilion ročně, tj. 15% federálních výdajů. Vysoký státní dluh ohraničuje americké možnosti  bez dalších hlubších opatření revitalizovat americkou ekonomiku. Podle vědeckého pracovníka Ruské akademie věd Igora Nikolajeva růst cel v první fázi podpoří americkou ekonomiku, ruský vědec odhaduje přínos cel na 300 miliard ročně. Cla spustila procesy a mechanismy, které pomalu restrukturalizují světovou ekonomiku. Státy, kterých se cla dotkla, postupně začínají měnit své ekonomické strategie. Velcí hráči přeorientovávají svůj obchod, což může být pro USA velmi negativní, i když nelze přesně určit význam těchto procesů. Americkému prezidentovi se podařilo snížit obchodní nerovnováhu, z maxima 136 miliard v březnu 2025 na 57 miliard v listopadu. Podle ekonoma je reálné, že během Trumpova prezidentského období dojde ke kolapsu amerického státního dluhu a v tom případě nás čeká světová ekonomická krize, ovšem i za těchto okolností dolar zůstane rezervním platidlem. Trumpova ekonomická gesta svět ohromila, ale sama o sobě by americkou neposunula směrem, který Trump očekává a nakonec by odzněla i jejich revolučnost. Trumpova restrukturalizace jde daleko hlubším směrem.   

       V bretoňském Breizh-info antiamerický a antiliberální zakladatel Nové pravice Alain de Benoist dešifruje za  Trumpovými gesty lámající se klíčové politické paradigma doby, vidí v Trumpovi akcelerátor historického přelomu. Na Trumpa obzvlášť Evropa zírá v slepém údivu - anuloval strategickou vazbu USA Evropa a zpochybnil NATO. Trumpismus znamená konec morálních iluzí, které formovaly Západ a o kterých si Západ sugeroval, že mají univerzální platnost. Trump je velmi speciální osobností: tribun se žralokem, napůl Ubu, napůl Caligula. Nejvíc šokujícím gestem je rozbití vazby Evropy s Amerikou, během pár měsíců vládnutí a je konec s kolektivním Západem a jsou kompletně modifikována pravidla mezinárodního obchodu. Bylo by chybou se domnívat, že všechno to skončí s jeho odchodem z Bílého domu. Pravděpodobně po Trumpovi přijde J.D. Vance, který má "všechny Trumpovy kvality a nemá žádné chyby." Americká hegemonie nebude dotčena, pouze se adaptuje na svět, který se změnil. Trump perfektně chápe, že kráčíme k multipolárnímu světu, který ohrožuje americkou hegemonii a paralelně s tím se americká společnost nachází ve stavu hlubokého rozpolcení. 
            Trump se obdivuje silným a pohrdá slabými - je schopen uznat, že Vladimír Putin a Xi Jingping mají jistou legitimitu, aby dominovali své sféry vlivu. Ale není absolutní v této logice, jak se ukazuje v Íránu a na Blízkém východě. Trumpova voličská báze favorizuje izolacionismus, ale toto neodpovídá jeho gustu. Minimálně ve čtyřech bodech se principiálně liší od svých předchůdců. Trumpův intervencionismus má časovou limitu, vyhne se vleklým afghánským a vietnamským dobrodružstvím, nejlíp hodinový zásah jako Madurův únos. Neodvolává se jako předchůdci na mantru mezinárodního práva, nemluví o "obraně svobody a demokracie", otevřeně dozná, že jde o jeho vlastní plezír. Aspoň ho nelze vinit z pokrytectví. Nesnaží se mobilizovat své spojence, staví je před hotovou věc z dobrého důvodu, už je za spojence nepovažuje. Demonstruje neznalost podstaty politiky, odsuzuje pouze tradiční války, ale veškerou důvěru vkládá do obchodních válek. Je to revoluce. 
            V strategii národní bezpečnosti (National Security Strategy) dává Trump jasně najevo, že západní hemisféra je americkou doménou a spojenci a aliance jsou pouze prostředky, které má Amerika k dispozici, aby dosáhla to, co chce. Podle Benoista NATO už dávno neexistuje, smyslem paktu bylo dát spojencům status vazalů. Formálně měl pakt zmizet s rozpadem SSSR, místo toho se proměnil v služebný nástroj americké politiky, pakt intervenuje, když to odpovídá americkým zájmům. Trump se rozhodl od paktu odpoutat jednoduše proto, že organizace stojí víc než přináší. 
             Je dramatické pozorovat, jak v této radikálně nové situaci se Evropané  nacházejí ve stavu popírání. Místo aby se poučili z americké separace, dělají vše, aby ji negovali. Všemi možnými způsoby dávají najevo, že chtějí být věrnými spojenci. Prohlašovat se ze spojence někoho, kdo po spojencích netouží, je stejně hloupé jako tvrdohlavě odmítat vidět nepřítele v někom, kdo se rozhodl vás tak vnímat. Evropa je na USA závislá jako nikdy předtím - zbraně, umělá inteligence, softwarové prostředky... Má ještě šanci dobýt si suverenity? Potenciálně je to možné, ale za podmínky velké vůle, může se to podařit jen v horizontu patnácti dvaceti let. Současná Evropská unie o tom odmítá uvažovat. Dánsko ve sporu s USA o Grónsko může udělat několik věcí: dát Američanům dva měsíce, aby evakuovali své základny v Grónsku. vyrovnat americká cla a anulovat nákup amerických F-35. Místo toho jen rozhořčený nesouhlas... Podobné podívané jsme svědky všude jinde.
       Fikce amerického jaderného deštníku nad spojenci byla vždy chybná, žádná země se nevystaví jaderné odvetě jen proto, aby chránila jinou zemi. Princip jaderného odstrašování jaderných zbraní nelze aplikovat ve prospěch někoho třetího. Američané používali NATO jako nástroje, aby zabránili vzniku evropské obrany, o to víc je dnešní situace ironičtější. Trump chce mít možnost intervenovat, kde chce, ale nenárokuje si univerzální inspiraci. Vykročili jsme od světa liberální demokracie, volného obchodu a lidských práv a vstupujeme do světa silových vazeb bez ideologických a morálních pastí. V mezinárodních vztazích je realismus vždy vhodnější než abstraktní moralizace. Věci se vyjasní, až bude nový stav rozpoznán takový, jaký je. Je jasné, že v tomto pojetí velikost Ameriky, znamená podrobení Evropy. Trump akcentuje suverenitu, ale má na mysli pouze tu americkou.