kanada globalisticka

Předčasný konec národní identity

Kanada je zemí liberálního globalistického snu, jak se dá vyčíst z komentářů v zahraničí žijících Kanaďanů ke článkům o jejich zemi např. ve Figaru nebo Unherd, žádnou velkou loajalitu k vlastní zemi nechovají:  "Kanada není nic jiného než administrativní a daňová zóna v globalistickém řádu; kromě progresívního pablum a kazatelské globalistické laskavosti neexistuje žádná unifikující kanadská kultura .. atd." Kanadská identita se z pochopitelných důvodů nemohla opírat o své vlastní zdroje, ale kanadský identický pokus oplýval vysokou mírou originality a zdálo se, že vznikne něco nového. V některých provinciích to byla originální kopie britské konzervativní identity, jinde symbióza britské identity s duchem tradiční Francie. Ještě koncem osmdesátých let dozníval v zemi pokus o konstituování národní identity. Kanaďan formovaný tímto identickým světem byl sympatickou kvalitou,  lišil se od Američana i od Brita a zdálo se, že nic nemůže rozložit jeho národní  identitu. Ovšem po Trudeauovi už nebyla možná jiná politika než progresívní liberální globalismus a navíc, když ve svých prvních fázích byl tak svůdný. Po desetiletích této politiky kanadská národní identita téměř zmizela z planety. Trump pokud povede úder tímto směrem, přijde do prázdného, rozloženého prostoru. V anglickém Unherd George Dunn připomněl šedesátileté výročí vydání slavné politologické studie "Lament for Nation" George Granta. Ve studii se popisuje přesně to, co evokuje nadpis - smutek nad nenaplněnou nadějí spojovanou s kanadskou identitou. Grant už tenkrát naznal, že možnost budovat při hranicích s USA umírněnou a uspořádanou společnost, která by měla vizi ve společném dobru a ne v individuální autonomii, neexistuje. Esej ukazuje zajímavou provázanost možností národní identity s technologickými a geopolitickými cíli globalismu. Před šedesáti lety byl v parlamentních volbách poražen tehdejší premiér John Diefenbaker, který odmítl americké jaderné hlavice na kanadské půdě, podle Granta to znamenalo  konec Kanady jako samostatného politického a morálního projektu. Grant předvídal, že s USA ekonomicky a kulturně integrovaná Kanada nemá budoucnost a čeká ji formální anexe.

            Grantova esej se považuje za velmi významnou v tom, jak běžné dobové politické drama přesouvá do oblasti politické filozofie a na osudu Kanady se odhaluje směr, kterým se ubírají moderní dějiny. "Bohaté a chytré" kanadské elity kapitulovaly před americkým tlakem. Grant píše "I když některé historické děje jsou nutné, neznamená to, že jsou dobré", tato idea protiřečí víře moderního progresivismu, podle které historické síly vedou civilizaci do vyšších a lepších poloh. V kanadském případě do amerického područí. Po Diefenbakerově porážce Grant usoudil, že samostatná Kanada vymizí, protože ve věku pokroku nelze budovat konzervativní národ na hranicích s největším hegemonem planety. Technologický pokrok přiblížil k Evropě americké hranice a Grantova esej je dnes  relevantní pro celý západní svět. Grant usuzoval, že v závěru tohoto procesu se nastolí moderní tyranie v podobě univerzálního homogenního státu. Tento stát je univerzální protože usiluje o to být jediným unifikovaným řádem pro všechny. Je homogenní protože všichni lidé jsou si formálně rovni, jsou vzájemně zaměnitelní a slouží jedinému cíli: ovládnutí přírody (včetně lidské přirozenosti) člověkem. Takový stát je v centru moderního liberálního projektu a USA mají nejblíž k této vizi univerzálního státu. Američané jsou národem nejvíc oddaným neomezenému pokroku. 
          Západní liberální kapitalismus byl podle Granta mnohem "progresívnější" než marxismus, protože Marx předpokládal, že lidský rozkvět má jistý tvar, kterému je podřazen technologický pokrok. Liberální kapitalismus naopak netoleruje žádné meze své technologické dynamiky, s touto tezí taky argumentoval Grant když předvídal konečné vítězství ve studené válce se SSSR. Univerzální a homogenní stát slibuje, že nás zbaví utrpení a nedostatku pomocí technologie a vědy, ale je to dvousečný slib - civilizace, jejímž nejvyšším cílem je technologický pokrok, vrcholí globální tyranií. 
         Grantova esej je i po letech velmi objevná, jakoby programovala realitu, kterou zažíváme. Místní komunity byly první obětí liberální globalistické cesty. Liberalismus velmi rychle homogenizoval místní kultury, ovšem s těmito kulturami mizí i jistý typ jedinečnosti a excelentnosti. Vyhasíná skutečná dokonalost. Grant byl přesvědčen, že ušlechtilost může vzkvétat jen ve společnostech formovaných tradicemi. Ovšem liberalismus neakceptuje nic jiného než lidskou vůli. Liberalismu se chvástá svobodou, ale tu může člověk uplatňovat jen v privátní sféře, na veřejnosti vládne donucovací uniformita, jejíž pravidla stanovuje neosobní administrativa. Otázky, které vyžadují politický úsudek jsou překlasifikovány na technické problémy. Grant předvídal, že projekt technologického mistrovství se nakonec obrátí proti člověku, protože věda se neomezí na transformaci neosobní přírody, ale pokusí se zdokonalovat i člověka. Grantův závěr nedává člověku moc nadějí: konzervativismus je v moderní době téměř nemožný. Konzervativismus byl oporou člověka v tom smyslu, že konzervoval hodnoty a statky nepodléhající změnám - ctnosti, tradice a věčné pojetí člověka. Technologická civilizace neustále rozpouští minulé hodnoty a relativizuje lidský svět. Jak mohou vládnout konzervativci, aniž by se sklonili před technologickým pokrokem, který "vytváří tak dynamickou" společnost.