babis pavel

Rumunský scénář v Česku  

Podivná česká hra na parlamentní demokracii: mediální humbuk očerňuje vítěze voleb a naznačuje že lid demokracii moc nechápe. O tzv. demokracii přece rozhodují ústavní balíci-znalci a údajně nejschopnější prezident po Havlovi, jak některá média vysvětlují. Lid se emočně trénuje, aby skousl evropskounijní demokratickou pravdu, že s právem vládnout je to úplně jinak než se domnívá, rozhodují režimní znalci, kdo na to má právo. Připomíná to dvanácté třinácté století v Rusku, kdy chán tatarské hordy rozhodoval, kdo z ruských knížat má právo na fant Velkého knížete. Podle prezidentské loutky má Babiš cosi vysvětlovat lidu, ovšem i v oktrojované demokracii jsou parlamentní volby vždy jediným možným vysvětlením, lid vysvětluje, kdo bude vládnout a podmiňovat něčím toto vysvětlení je podvodem na demokratických principech. Český prostor rezonuje režimní lží a ohlupováním národa a tak se ještě dočkáme zajímavých konců. Hradní loutka by první měla vysvětlovat, jak je možné, že aktivní komouš činný v silovém aparátu komunistické státní moci může být prezidentem postkomunistického státu, všude ve východní Evropě se to mechanicky vylučuje předem, v Česku má oddaný slouha západních struktur výjimku.  

           Babiš dnes na svém twitteru připomněl, že po volbách Pavlovi stačilo jeho vysvětlení o možných postupech řešící problém zájmů, po instruktážích režimního jádra v pozadí dnes žádá veřejnou diskuzi nad údajným střetem zájmů. Česká prezidentská nula by měla poslat své připomínky o střetu zájmu Trumpovi, ten žádný střet zájmů neřeší nebo ještě lépe by měl informaci o sabotáži výsledků voleb poslat Trumpovi sám Babiš a možná by Pavla velvyslanec odvolal. Pavel se snaží  zbortit i programové prohlášení příští vlády vmontováním nějakých paragrafů, které nejsou nic jiného než klíčové principy předchozího vládnutí, které parlamentní volby smetly. Zahraniční politika tandemu Lipavský-Pavel a druhý pilíř předchozího vládnutí vojenská politika tandemu Černochová-Pavel zesměšnily stát v očích světa a enormně zatížily státní pokladnu, lid volbami rozhodl o změně této politiky. Elity v evropských státech se sice ještě tváří, že jde o systém parlamentní demokracie, ale bruselský diktát s menší větší brutalitou modeluje politické systémy členských  zemí. Po převratu 1989 se v Česku západní ústavní principy slepě převzaly bez posouzení jakékoliv adekvátnosti pro český stát, OyGasset napsal - doslovně se přepíší liberální modely odjinud v domnění, že to bude fungovat jako v originálu. V okamžiku, kdy se Pavlem kompradorké státní struktury zmocnily celkem bezvýznamné prezidentské funkce, ústavní principy nejsou schopny zabránit blokování lidové vůle a pravděpodobné ustavení režimní diktatury. 
        Ústavní technika všech evropských zemích až na Česko, předpokládá rychlé ustavení z voleb vzešlé většinové vlády, posláním hlavy státu je rychlé pověření lídra většiny sestavením vlády a další zodpovědnost je něm. I v semiprezidentském francouzském systému, prezident je v případě opozičního vítězství nucen tzv. kohabitovat s vůdcem parlamentní většiny v postu předsedy vlády. Nebylo myslitelné, že by Mitterand nejmenoval vítěze voleb Chiraca předsedou vlády, i když byl Chirac vyšetřován francouzskou justicí a čelil obviněním z velkých podvodů, kterých se dopustil ve funkci starosty Paříže. Pokud by tak Mitterand neučinil, francouzský lid všech politických barev by to chápal jako pohrdání lidovou vůlí, devastovalo by to jeho politickou reputaci a zahájil by se proces odvolání z prezidentské funkce. V Čechách, jak nás média informují, Pavlova vážnost ze dne na den sílí. Nejsme trapní? Pokud se dobrovolně vzdáme principů reálné politiky a dovolíme její nahrazení lživou demagogií, proměníme se v lehce ovladatelnou masu, v dnešním případě manipulovatelnou televizí a režimními soudci, kteří národu sugerují své pseudoústavní perverze. V Beneluxu dokonce hlava státu jmenuje informátora, který zcela mechanickým způsobem vysonduje parlamentní většinu. Ve Švédsku se tím vůbec nezabývá král, ale předseda parlamentu, má se zato, že parlamentní většina, která ho zvolila, se kryje s vládní většinou. V izraelské demokracii par excellence Natanjahua dlouhé roky stíhají všichni možní soudci a nuly Pavlova typu, ale lid v něm vidí vůdce schopného vést stát a všechno musí jít stranou. Tomu se říká demokracie a ne českému mediálně-politickému paskvilu.  
             V Čechách zcela nepodstatné technické záležitosti Pavel zneužije, aby zlikvidoval vítěze voleb, přitom nikdy v posledních pětatřiceti letech jsme neměli tak přesvědčivou parlamentní většinu. Nikdy v minulosti jsme neměli tak akutní potřebu normální funkční vlády, která by zohledňovala zájem státu a národa a co nejrychleji začala vládnout a vystřídala totální nekompetentnost a neschopnost předchozího vládnutí, na němž se Pavel podílel. Očekávat, že kromě politické sabotáže se něčeho dočkáme, je málo reálné. Má vůdce parlamentní většiny Babiš vůbec nějaké možnosti čelit prezidentské sabotáži a mediální denunciaci parlamentní většiny? Pavel bude dlouhodobě blokovat ustavení vlády i za cenu prohlubující se politické a ekonomické krize a tvářit se přitom, že mu jde o něco, co vyplývá z ústavních principů. Jeho evidentním cílem je protahovat situaci, paralelně režimní média budou očerňovat Babiše a strany jeho koalice. Pavel doufá, že za pár měsíců se změní politická atmosféra v zemi a v nových volbách, které vyprovokuje, Babišova parlamentní většina utrpí porážku. O tom, že nulitní Pavel sní o tom, že daleko schopnějšího Babiše než je sám politicky zlikviduje a vytěsní z politiky, nemůže být pochyb.