Jaime Nogueira Pinto
Portugalsko jako první evropská země už karafiátovou revoluci v 1974 politicky vstoupilo do 21. století, v katolické konzervativní zemi zvítězil téměř definitivně pokrok, překvapovalo, že porevoluční nominálně pravicové strany se podobaly spíš revizionistickým komunistickým stranám než tradiční pravici. Pokroková posedlost obzvlášť v kulturní a pedagogické nadstavbě velmi rychle nahradila středověkou náboženskou bigotnost. Před dvěma lety se po desetiletích jedním poslancem dostala do parlamentu skutečná pravicová strana Chega, kterou samozřejmě evropskounijní mainstream nazývá extrémní, dojemné jsou litanie kulturní fronty umělců a profesorů univerzit o fašistickém nebezpečí, které hrozí z jednoho poslance v parlamentu a ještě zajímavější jsou vědecké práce lisabonské univerzity na toto téma. Nicméně šéf této strany velmi sympatický André Ventura v prezidentských volbách skončil třetí s nadějným procentem hlasů. Profesor Jaime Nogueira Pinto, který učil politickou vědu na l‘Instituto Superior de Ciências Sociais e Polícas, na l’Universidade Católica aj., v interview v Correo de España a bretaňském Breizh-info velmi instruktivně vysvětluje genesi portugalské (i evropské) pokrokové bigotnosti. Oba časopisy uvádí interview s profesorem impozantní biogragií, velká postava portugalské pravice, zakladatel politické revue Política e Futuro Presente, šéfredaktor časopisu O Seculo, autor politickovědných knih atd.
Čína a USA, dojde ke konfliktu?
Graham Allison napsal v „Thúkydidově pasti“, že pokud se setkají dominantní mocnost a nastupující mocnost, pak šok nebo válka jsou prakticky nevyhnutelné. V Allisonově knize se uvádí jedna výjimka, na konci 15 století si v Tordesillas rozdělilo Španělsko a Portugalsko zájmové sféry a tím se vyhnuly konfliktu, favorizovalo to expanzi obou zemí. V Tordesillas se dojednaly budoucí záležitosti, což je vždycky snadnější než když už nastaly. Neztotožňuji se s tím, ale vycházím též z Thúkydida, mluví o hnacím motoru lidských akcí: strach, čest, chamtivost. Strach Sparty z nastupující síly Atén vedl k rozpoutání peloponéské války. Čest, touha po slávě jsou často impulsem k činům velkých dobyvatelů jako Alexandr, César, Napoleon. Přidá se k tomu chamtivost velkých ekonomických zájmů, která konflikt racionálně vysvětlí. Pokoušel jsem se ozřejmit, jak tyto tři elementy potencovaly sedm velkých konfliktů, které nazývám duely: poloponéská válka, punské války, válka Karla V. proti Francii, protestantům a Turkům, francouzsko-anglické války v 18. století, německé války, studená válka a konflikt, který začíná právě dnes. Obvykle jde o kombinaci více faktorů, ekonomická racionalita, čest, touha po slávě a strach u elit a obyčejných lidí. Všechy ideologie, které redukují hnací síly lidských akcí na jeden důvod, jsou velmi nebezpečné. Např. to byl marxismus, který redukoval vše na ekonomickou otázku a dialektiku tříd. Určitě třídy a sociální konflikty existují, v historických studiích je to velmi důležité, ale není to jediné vysvětlení.
Jak se v konfliktu Čína-USA zachová Evropa?
Evropská unie si vždy snaží uchovat nejlepší z obou částí, obchody s Čínou a vojenská ochrana od USA. Nebude to možné, USA budou požadovat, aby se EU rozhodla. Přirozeným obranným pilířem Evropy bylo Rusko, země křesťanské ortodoxie, která z ideologických důvodů byla odkopnuta. Rusku se podařilo dík vojenským a energetickým faktorům nastolit jako velká mocnost. Je důležité vidět, že tato země chrání své spojence, Putin zachránil Asada v Sýrii, byl to jeho spojenec, kterého podržel v nejhorších chvílích. Evropské a Bidenovo pohrdání Ruskem je velkou geostrategickou chybou.
Ale Rusko se obrátilo k Číně...
Ano, ale historicky k tomu není moc důvodů. Jsou sousedy, mají kompletně odlišné kultury i historický vývoj, vojensky se často střetly. Během studené války pomohla Čína Americe izolovat SSSR. Není zde báze pro společnou perspektivu, ale politickokorektní ideologie dotlačila Rusko do čínské náruče. Tato „krásná“ ideologie nakonec zapomněla, že Taliban moc nerespektuje ani lidská práva, ani práva žen a homosexuálů. Dnes se pozoruje rozjíždění kampaně, která ukazuje „dobrý Taliban“, tvrdí se, jak moc se proměnili, ve skutečnosti se nezměnili vůbec. Je to hanebnost od západního světa, manichejská rétorika: my jsme dobří, jsme čistí, bráníme lidská práva, což jsou dnes i práva zvířat, brzo budou mít práva i rostliny. Je obludné, že politická rozhodnutí se řídí tímto šílenstvím.
Jeden muž se staví proti tomu všemu, jeho politický význam stále roste – Viktor Orbán.
Ano, interviewoval jsem ho v Portu pro Expresso. Je to centrální postava odporu tomu všemu, kombinují se v něm lidové a národní hodnoty, konzervativismus s náboženskou tradicí a ekonomickou svobodou. Daří se mu to a srovnává se i s kulturními aspekty tohoto boje, čímž velká část pravice pohrdá. Orbán otvírá velké otázky, jako je demografický kolaps Evropy, úspěšně mu v Maďarsku čelí. Je to člověk velkých kvalit, nemá strach pojmenovat věci, černé je černé, bílé bílé. Úplně rozdílné od politické korektnosti. Mezi národními silami a nastolující se pravicí se dají rozpoznat dvě tendence: víc populistická a velmi dynamická tendence v důsledku ekonomické deklinace Evropy a delokalizace průmyslu a ztráty ekonomické síly středních i lidových vrstev; a tendence víc tradiční a konzervativní, vázaná na křesťanské a rodinné hodnoty. Orbán je v centru těchto tendencí, lze to pojmenovat národní pravice v Evropě.
A Chega (pravicová portugalská strana)?
Je to velmi důležitá strana v politickém systému, který je výrazně levicový. Velký portugalský problém přišel s revolucí 1974, došlo k vychýlení celého politického systému a politických hodnot nalevo. V roce 1974-75 byly pokusy o vytvoření pravicové strany likvidovány manu militari. Např. Parti du Progres, která vzešla z univerzitní pravice, byla zakázána a její zakladatelé skončili ve vězení. A lidé pravice, jako např. i já, byli pod dozorem nebo přinuceni opustit na několik let zemi. Pravici, kterou režim připustil, to bylo pravicovější spektrum levice. Pro pochopení portugalského politického systému je to velmi důležité. Strana Chega narušila tento koncept.
Ve Španělsku až do objevení pravicové strany VOX to bylo velmi podobné.
Ve Španělsku se lidé rychleji mobilizují, jde tam o národní jednotu. V jiných zemích jde o národní identitu ohroženou imigrací. V Portugalsku šlo o důsledek levicové revoluce, která anulovala všechny intelektuální odpovědi fundované na hodnotách.
Je zřejmé, že se Fukuyama s koncem historie spletl.
Často jsem s ním diskutoval, domnívám se, že se jednalo o komentář k Hegelovi. S německými filozofy musíme být opatrní, jsou velmi přitažliví, jako Don Quichot s větrnými mlýny, musíme však slyšet zdravý rozum Sancho Panzy. Fukuyama byl ohromen trhem, celý svět bude vydělávat, k pochopení to byla snadná teorie. Lidé mají rádi jeden klíč, který všechno odemkne. Americký kapitalismus a jeho hodnoty jsou paralelní formou unifikovaného marxismu. Mentalita velkých miliardářů se velmi podobá marxismu, globalistická pravidla s totálním pohrdáním národní identity, rodiny a náboženských hodnot. Nic je nezajímá, trh vyřeší a zlikviduje všechno.
Globalismus přebírá všechny teze moderní levice..
Jde o objektivní alianci. Marx obdivoval destrukční sílu kapitalismu, říkal, že kapitalismus se sám zničí. Domnívám se, že stojí bojovat za ideu lepšího světa se státy-národy a s rodinou nezávislou na státu, za hodnoty náboženství, za právo říkat i hlouposti..
Graham Allison napsal v „Thúkydidově pasti“, že pokud se setkají dominantní mocnost a nastupující mocnost, pak šok nebo válka jsou prakticky nevyhnutelné. V Allisonově knize se uvádí jedna výjimka, na konci 15 století si v Tordesillas rozdělilo Španělsko a Portugalsko zájmové sféry a tím se vyhnuly konfliktu, favorizovalo to expanzi obou zemí. V Tordesillas se dojednaly budoucí záležitosti, což je vždycky snadnější než když už nastaly. Neztotožňuji se s tím, ale vycházím též z Thúkydida, mluví o hnacím motoru lidských akcí: strach, čest, chamtivost. Strach Sparty z nastupující síly Atén vedl k rozpoutání peloponéské války. Čest, touha po slávě jsou často impulsem k činům velkých dobyvatelů jako Alexandr, César, Napoleon. Přidá se k tomu chamtivost velkých ekonomických zájmů, která konflikt racionálně vysvětlí. Pokoušel jsem se ozřejmit, jak tyto tři elementy potencovaly sedm velkých konfliktů, které nazývám duely: poloponéská válka, punské války, válka Karla V. proti Francii, protestantům a Turkům, francouzsko-anglické války v 18. století, německé války, studená válka a konflikt, který začíná právě dnes. Obvykle jde o kombinaci více faktorů, ekonomická racionalita, čest, touha po slávě a strach u elit a obyčejných lidí. Všechy ideologie, které redukují hnací síly lidských akcí na jeden důvod, jsou velmi nebezpečné. Např. to byl marxismus, který redukoval vše na ekonomickou otázku a dialektiku tříd. Určitě třídy a sociální konflikty existují, v historických studiích je to velmi důležité, ale není to jediné vysvětlení.
Jak se v konfliktu Čína-USA zachová Evropa?
Evropská unie si vždy snaží uchovat nejlepší z obou částí, obchody s Čínou a vojenská ochrana od USA. Nebude to možné, USA budou požadovat, aby se EU rozhodla. Přirozeným obranným pilířem Evropy bylo Rusko, země křesťanské ortodoxie, která z ideologických důvodů byla odkopnuta. Rusku se podařilo dík vojenským a energetickým faktorům nastolit jako velká mocnost. Je důležité vidět, že tato země chrání své spojence, Putin zachránil Asada v Sýrii, byl to jeho spojenec, kterého podržel v nejhorších chvílích. Evropské a Bidenovo pohrdání Ruskem je velkou geostrategickou chybou.
Ale Rusko se obrátilo k Číně...
Ano, ale historicky k tomu není moc důvodů. Jsou sousedy, mají kompletně odlišné kultury i historický vývoj, vojensky se často střetly. Během studené války pomohla Čína Americe izolovat SSSR. Není zde báze pro společnou perspektivu, ale politickokorektní ideologie dotlačila Rusko do čínské náruče. Tato „krásná“ ideologie nakonec zapomněla, že Taliban moc nerespektuje ani lidská práva, ani práva žen a homosexuálů. Dnes se pozoruje rozjíždění kampaně, která ukazuje „dobrý Taliban“, tvrdí se, jak moc se proměnili, ve skutečnosti se nezměnili vůbec. Je to hanebnost od západního světa, manichejská rétorika: my jsme dobří, jsme čistí, bráníme lidská práva, což jsou dnes i práva zvířat, brzo budou mít práva i rostliny. Je obludné, že politická rozhodnutí se řídí tímto šílenstvím.
Jeden muž se staví proti tomu všemu, jeho politický význam stále roste – Viktor Orbán.
Ano, interviewoval jsem ho v Portu pro Expresso. Je to centrální postava odporu tomu všemu, kombinují se v něm lidové a národní hodnoty, konzervativismus s náboženskou tradicí a ekonomickou svobodou. Daří se mu to a srovnává se i s kulturními aspekty tohoto boje, čímž velká část pravice pohrdá. Orbán otvírá velké otázky, jako je demografický kolaps Evropy, úspěšně mu v Maďarsku čelí. Je to člověk velkých kvalit, nemá strach pojmenovat věci, černé je černé, bílé bílé. Úplně rozdílné od politické korektnosti. Mezi národními silami a nastolující se pravicí se dají rozpoznat dvě tendence: víc populistická a velmi dynamická tendence v důsledku ekonomické deklinace Evropy a delokalizace průmyslu a ztráty ekonomické síly středních i lidových vrstev; a tendence víc tradiční a konzervativní, vázaná na křesťanské a rodinné hodnoty. Orbán je v centru těchto tendencí, lze to pojmenovat národní pravice v Evropě.
A Chega (pravicová portugalská strana)?
Je to velmi důležitá strana v politickém systému, který je výrazně levicový. Velký portugalský problém přišel s revolucí 1974, došlo k vychýlení celého politického systému a politických hodnot nalevo. V roce 1974-75 byly pokusy o vytvoření pravicové strany likvidovány manu militari. Např. Parti du Progres, která vzešla z univerzitní pravice, byla zakázána a její zakladatelé skončili ve vězení. A lidé pravice, jako např. i já, byli pod dozorem nebo přinuceni opustit na několik let zemi. Pravici, kterou režim připustil, to bylo pravicovější spektrum levice. Pro pochopení portugalského politického systému je to velmi důležité. Strana Chega narušila tento koncept.
Ve Španělsku až do objevení pravicové strany VOX to bylo velmi podobné.
Ve Španělsku se lidé rychleji mobilizují, jde tam o národní jednotu. V jiných zemích jde o národní identitu ohroženou imigrací. V Portugalsku šlo o důsledek levicové revoluce, která anulovala všechny intelektuální odpovědi fundované na hodnotách.
Je zřejmé, že se Fukuyama s koncem historie spletl.
Často jsem s ním diskutoval, domnívám se, že se jednalo o komentář k Hegelovi. S německými filozofy musíme být opatrní, jsou velmi přitažliví, jako Don Quichot s větrnými mlýny, musíme však slyšet zdravý rozum Sancho Panzy. Fukuyama byl ohromen trhem, celý svět bude vydělávat, k pochopení to byla snadná teorie. Lidé mají rádi jeden klíč, který všechno odemkne. Americký kapitalismus a jeho hodnoty jsou paralelní formou unifikovaného marxismu. Mentalita velkých miliardářů se velmi podobá marxismu, globalistická pravidla s totálním pohrdáním národní identity, rodiny a náboženských hodnot. Nic je nezajímá, trh vyřeší a zlikviduje všechno.
Globalismus přebírá všechny teze moderní levice..
Jde o objektivní alianci. Marx obdivoval destrukční sílu kapitalismu, říkal, že kapitalismus se sám zničí. Domnívám se, že stojí bojovat za ideu lepšího světa se státy-národy a s rodinou nezávislou na státu, za hodnoty náboženství, za právo říkat i hlouposti..
Žádné komentáře:
Okomentovat