Bílá sobota
V jedněch anglických novinách píše žurnalista, když s dětmi náhodou zavadí o kostel, padne na ně nuda, v kostele je zajímavý buď koncert nebo odborný výklad o barokní architektuře, jinak tam dýchá nuda. V Evropě toto konstatování odpovídá realitě, absolventi seminářů s římským biskupem v čele nejsou do té míry na úrovni problému, aby oživili umírajícího. Nuda visí jako oblak smogu nad celou Evropou, ještě větším symptomem umírání než prázdné kostely je spektrum rozptýlení, které doba nabízí, protirasistický boj a zvedání prstu při oskarových slavnostech, stopadesátý díl hollywoodského sitcomu a věčně živé talkshow, kde se dovíme, jak Hanka slzela, když se na ni Merkelová usmála.
Žijeme v liberálně unifikované době bez intenzity, jedno město jako druhé a když se zavřou kavárny, zjistíme, že tam už nic zajímavého nezbývá. Mystérium ukřižování není nudné, ještě koncem šedesátých let se kostely naplnily, ne proto, že farář byl disident, ale proto, že Kristus vstal z mrtvých, nikomu se to nejevilo nudné. Tajemství velké noci mluvilo ke všem, velká noc naplňovala ještě nedávno i bezvěrce mocnou energií, inspirovala největší tvůrce k vrcholným dílům. Dnes je to všechno nudné, samozřejmě jen v naší pokleslé fantazii, to evropskounijní doba je nekonečně nudná, od jednoho nic k druhému. Bedřich Hrozný napsal: "Na latinském písmu spočívá vědecký a kulturní rozvoj novodobé Evropy,.., na skalnatém Kanaanu vzniklo nejskvělejší náboženství, které poznal svět, zaměřeno na věčnost dá lidstvu pevný mravní základ“. Velký český učenec, který jako málokdo četl v dávné historii, netušil do jakého amorfního bahna dospěje po pár desetiletích jeho vlastní země.
Velká noc symbolizuje vykoupení hříšné podstaty lidstva a zrození nového člověka. Člověk se rodí do stavu narušené přirozenosti, zatížen dědičným hříchem, tato obskurní nepokroková idea, která strašila jezuity všech barev, zmutovala v západním řízeném pokroku do dědičného hříchu bílého Evropana, ale ten na rozdíl od náboženské zvěsti, nemá naději na vykoupení, musí nenávratně zmizet v propadlišti dějin. Křesťanství nemělo o lidské podstatě naivní iluze, které mají dnešní západní totalitární náboženství, člověk je postižen prvotním barbarstvím. Křesťanství iniciovalo rozkvět západní civilizace, prosadilo svou morálku nad amorálním Římem, kde vládla polygamie a jiné perverze podobné dnešním. Západní impérium bylo v troskách a někdy se stane i nemožné, kdo by věřil, že je možné přejít od nezřízených sexuálních rozkoší k tvrdě monogamnímu manželství, jeden muž si mohl vzít jen jednu ženu a nesměli být v příbuzenském vztahu, manželství se stalo posvátnou institucí dvou rovnoprávných partnerů. Ukázalo se to jako evolučně pokrokové, v 90% ostatních kulturách to neplatilo. Křesťanství transformovalo Evropu, zrušilo otroctví, zrovnoprávnilo ženu, vrátilo slabým důstojnost, zkrotilo barbary.
Někdy se křesťanství vyčítá, že bylo prekurzorem dnešního liberálního univerzálního individualismu a jeho imperiálních aspirací, odpovídá na to izraelský politický filozof Hazony. Křesťanství bylo ve středověku spojencem německé Svaté říše římské, která se snažila nastolit univerzální křesťanské impérium, ale křesťanství se lišilo od islámu, mělo židovskou Bibli v základu, s její vizí spravedlnosti, která neguje imperiální formy a bere za přirozené národní státní formy. Křesťanství v Evropě bylo vázáno na národní státy a formovalo jejich odlišné religiózní tradice.
Velká noc symbolizuje vykoupení hříšné podstaty lidstva a zrození nového člověka. Člověk se rodí do stavu narušené přirozenosti, zatížen dědičným hříchem, tato obskurní nepokroková idea, která strašila jezuity všech barev, zmutovala v západním řízeném pokroku do dědičného hříchu bílého Evropana, ale ten na rozdíl od náboženské zvěsti, nemá naději na vykoupení, musí nenávratně zmizet v propadlišti dějin. Křesťanství nemělo o lidské podstatě naivní iluze, které mají dnešní západní totalitární náboženství, člověk je postižen prvotním barbarstvím. Křesťanství iniciovalo rozkvět západní civilizace, prosadilo svou morálku nad amorálním Římem, kde vládla polygamie a jiné perverze podobné dnešním. Západní impérium bylo v troskách a někdy se stane i nemožné, kdo by věřil, že je možné přejít od nezřízených sexuálních rozkoší k tvrdě monogamnímu manželství, jeden muž si mohl vzít jen jednu ženu a nesměli být v příbuzenském vztahu, manželství se stalo posvátnou institucí dvou rovnoprávných partnerů. Ukázalo se to jako evolučně pokrokové, v 90% ostatních kulturách to neplatilo. Křesťanství transformovalo Evropu, zrušilo otroctví, zrovnoprávnilo ženu, vrátilo slabým důstojnost, zkrotilo barbary.
Někdy se křesťanství vyčítá, že bylo prekurzorem dnešního liberálního univerzálního individualismu a jeho imperiálních aspirací, odpovídá na to izraelský politický filozof Hazony. Křesťanství bylo ve středověku spojencem německé Svaté říše římské, která se snažila nastolit univerzální křesťanské impérium, ale křesťanství se lišilo od islámu, mělo židovskou Bibli v základu, s její vizí spravedlnosti, která neguje imperiální formy a bere za přirozené národní státní formy. Křesťanství v Evropě bylo vázáno na národní státy a formovalo jejich odlišné religiózní tradice.
Žádné komentáře:
Okomentovat