pondělí 21. května 2018

liberalismus ilaria bifariny

Liberalismus nás pohřbí

Curriculum vitae mladé italské ekonomky a spisovatelky Ilaria Bifariny je excelentní, hvězdná absolventka ekonomie na Bocconi, pak škola mezinárodních organizací v Římě, dál studovala liberalismus na institutu Luigi Einaudiho. Pomalu se demarkovala od svého kulturního milieu a stala se tvrdým kritikem liberalismu a od něj odvozené ekonomické politiky. Bifariny je autorkou velmi úspěšných knih „Neoliberalismus a masová manipulace (2017)“, „Afrika, neoliberalismus a masová migrace (2018)“. Interview Ilaria Bifariny v Il Giornale.
Napsala jste: „Opatření vnucená kdysi Mezinárodním měnovým fondem (MMF) zemím třetího světa jsou tatáž,  která nyní vnucuje Evropská unie svým členům
   Přesně tak. Po krizi v 1982 se zemím třetího světa vnutila politika liberalizace, eliminace obchodních tarifů, dohody o volném obchodu, privatizace a opatření k redukci státních výdajů určených pro regionální obslužnost. Desetiletí předtím než Trojka vnutila svá opatření Řecku, něco podobného MMF a Světová banka (SB) aplikovaly v třetím světě v podobě tzv. plánů strukturální adaptace. Katastrofické důsledky jsou patrné všem.
Čistě ekonomické důsledky předchází emigrace
     Do roku 2050 se africká populace zdvojnásobí, z 1.2 miliardy na 2.5 miliard. Černý kontinent nedokázal uskutečnit proces demografického přechodu, chudé země posunout do vývojového stádia. Afrika se nachází v malthusiánské pasti, začarovaný kruh demografické exploze  a endemické bídy, způsobený nevhodnou a krachující ekonomickou politikou. Místo toho, aby se pokusili vyjít z tohoto kruhu, zvolili politiku emigrace, která ještě zhorší ekonomickou situaci těchto zemí, které se zbaví mladé a podnikavé pracovní síly.
Z toho co píšete vyplývá, že formy se změnily, ale základní strategie jisté imperialistické posedlosti jsou nezměněny
    Nový kolonialismus respektuje model univerzálního neoliberalismu. Nejsou to státy, které by prosazovaly svou dominanci, ale zájmy multinárodních korporací a mezinárodních financí, které spekulují a obohacují se na zadlužení států, jako je třeba to naše. 
Mluvíte o financování zoufalství
     Přesně tak. Existují nevládní organizace specializované na půjčky k emigraci, dělají propagandu růstovému modelu v zemích třetího světa, založeného na emigraci. Půjčují rodinám, aby dovedly jejich syny k emigraci, s vizí, že budou posílat domů peníze a půjčka se zaplatí. Existuje kvetoucí byznys peněžních transferů, provize pro společnosti, které to organizují, jsou velmi vysoké. Kvetoucí byznys  založený na lidské bídě.
"Austerity", termín tak nenáviděný středomořskými národy, je koncept, který patří k ekonomické politice aplikované v Africe.
     O neoliberalistických politikách a "austerity" v postkoloniální Africe existuje spousta studií. Je zajímavé, že v těch zemích, kde redukce zadlužení měla nejlepší výsledky, je současně největší procento emigrace. Např. Nigérie, veřejný dluh se podařilo snížit na 15%, je to jedna z nejmenších hodnot na světě, masově se vyloďují na našem pobřeží, totéž platí o Eritrei, Gambii, Pobřeží slonoviny atd.
Mimo korupci a evidentní geopolitické zájmy některých velmocí, které jsou podle vás hlavní chyby, které se udělaly a stále se objevují?
    Korupce je spíš důsledek než příčina. Lokální elity nejsou nic jiného než garanty nadnárodních ekonomických a finančních zájmů. MMF a SB zneužívají korupční problémy, aby zdůvodnily krach svých ekonomických politik. Jejich vměšování a aplikace neadekvátních ekonomických modelů zablokovaly jakoukoliv rozumnou možnost ekonomického rozvoje a lokálního průmyslu. 
Citujete Thomase Sankary
    Sankara je jedna z nejdůležitějších osobností africké historie, s mimořádnou jasností a předvídavostí již před 30 lety demaskoval hegemonické plány mezinárodních finančních korporací, které vnucovaly africkým zemím zadlužování, s tím samým nyní operují v Evropě, Itálie je toho velkou obětí. Sankara měl odvahu a v silném projevu, platném dodnes, to veřejně pranýřoval na zasedání rady Africké unie. Stálo ho to život, nadnárodní korporace podpořily někoho jiného, a ten ho zabil. Za Sankarovy vlády Burkina Faso procházela slibným rozvojem lokální ekonomiky a zlepšováním veřejných služeb, následovala neoliberalistické politika jeho nástupce a nyní je to jedna z nejchudších zemí na světě.
Váš recept se dá definovat - silnější státní role v ekonomickém životě země. Není to návrat zpátky?
    Je to návrat k minulosti stále živé, k prosperujícímu třicetiletí, kdy aplikování keynesiánské politiky přivedlo západní i třetí svět k nejvíc prosperujícímu období v moderní historii. Neoliberální stigmatizování státu jako zdroje neefektivnosti, ve jménu zbožštění trhu, nemá vůbec žádné racionální ani empirické zdůvodnění. Je dokazatelná pozitivní korelace mezi expozicí zahraničního obchodu země a dimenzí jejího veřejného sektoru. Aby mohl volný trh fungovat, je nezbytné, aby stát plnil svou funkci, ochraňoval nejvíc znevýhodněné občany a přerozděloval národní bohatství, omezoval společenskou nerovnost, která je hlavním zdrojem korupce.
Řešení vycházející z principů suverenity státu, jako je např. politika Trumpa, Salviniho, Putina atd., jsou věrohodná a nesou konkrétní výsledky?
    Mnohé z těchto receptů jdou správným směrem. Model Evropské unie - neoliberalismus - aplikovaný  v třetím světě, a z něho vyplývající politika „austerity“, privatizace a škrty ve státních výdajích, vedou ke zchudnutí občana a berou mu jeho sociální stát. Ve vnitřní studii MMF se dočteme, že konsolidační opatření a "austerity" vedou ke zvýšení nezaměstnanosti a nerovnosti ve společnosti. Je tedy nutná alternativní politika. Konečně v afrických zemích, kde se vycházelo z národní suverenity a demokracie, pozorujeme ekonomický a společenský růst, významný v národním i nadnárodním měřítku. Nutný je alternativní vývojový model k tomu současnému, krachujícímu neoliberálnímu, který nabízí stará řešení v nových scénářích a vždy se stejnými chybami.


Žádné komentáře: