úterý 7. března 2017

globalismus identita

Kulturní rozdíly a ekonomie

Slepý liberální globalismus ekonomii nesvědčí, píše Jacques Bichot v časopise Creuser. Ekonomické analýzy jsou zřídkakdy vsazeny do kulturních podmínek. Pokud ovšem nemáme na mysli kulturní byznys jako jakékoliv jiné ekonomické odvětví a nepočítáme např. přidanou hodnotu z kinematografie.
Používáme-li termíny jako judeokřesťanský, politickokorektní konformismus atd. vycházíme z filosofických a sociologických definic. Je škoda, že v ekonomických reflexích se málokdy zohledňují kulturní predispozice ekonomického vývoje.   
    Substantivum identita je méně restriktivní než adjektivum identický. Pokud mluvíme o francouzské identitě, ne ovšem v administrativním smyslu, může to znamenat fakt existence francouzského jazyka, francouzské literatury, kuchyně, krátce kulturní dědictví, které se liší od německého, čínského atd. Neznamená to, že Francouzi jsou mezi sebou identičtí, ale že mají něco společného, což je odlišné od jiných etnik.
   Jinak řečeno identita odpovídá společným charakteristikám, které však nevylučují diverzitu. Teorie množin nemá jen matematické zdůvodnění, pokud máte množinu, jsou tam nutně i podmnožiny. Rozdíly v úrovních národní identity se vzájemně prostupují, jako v ruské panence: západní, auverňský, judeo-křesťanský, katolický, chaldejsko katolický. Jakou ekonomickou úlohu mají tyto identity?
    Ekonomové, pokud nejsou posedlými ultraliberály, ví, že trh není jediným organizátorem ekonomické kooperace. Ke kooperaci je nezbytné vzájemné pochopení, respektování společných pravidel a pokud možno jistá empatie. V rovině podniku, administrativy, asociace atd. účastnící spolupracují - odtud slovo spolupracovník používá ředitel firmy i pro uklízečku.
    Adam Smith v Teorii mravních citů dobře ukázal důležitost empatie mezi lidmi, kteří patří do nějaké množiny. Neviditelná ruka trhu není pro Adama Smitha alfou a omegou, v dělbě práce vidí ekonom nejklíčovější moment prosperity - dělba, která je důsledkem specializace účastníků ekonomického procesu. Diferenciace je vlastní lidské přirozenosti. Musíme mít nějaké společné charakteristiky, společný kmen, jak se praví v školní čítance, abychom mohli efektivně spolupracovat a společně žít.
    V druhé polovině 20. století se rozvíjela ekonomická teorie tzv. „ekonomické konvence“. Bez společného jazyka v širším chápání, včetně matematického jazyka, není možná efektivní výroba vycházející z dělby práce. Mýtus o babylonské věži nám prozrazuje, že i naši dávní předkové to pochopili. Konvence jsou klíčové pro výrobu i spotřebu, spočívají na silném stupni komunikace – na vzájemném chápání. Jazyk těla a oděv jsou téměř tak významné jako slova.
    Tvrzení levičáků o rasistické Francii vyplývají z ignorování této reality. K najmutí spolupracovníka je nutný předpoklad, že vzájemná efektivní komunikace je možná a riziko dezinterpretace je minimální. Osoba X může komunikovat s osobami, které neabsolvovaly Polytechniku, ale obtížně s inženýrem, který přichází ze země, kde koncept práce a lidských vztahů etc. je výrazně odlišný. Jednoduše řečeno kde konvence, intelektuální a morální reflexy se výrazně liší od francouzských.
    Žít v lidských podmínkách, které chápeme a jsou nám blízké je jedním z významných bodů lidského usilování. Camusův Cizinec pohrdal konvencemi při pohřbívání své matky. Spisovatel revoltoval proti vnější kazajce reality, na druhé straně pohrdáním zvyklostí zranil ty, s kterými sdílel společnou minulost, překročil čáru posvátného, které je podle Durkheima nezbytné k sociální kohezi.
    Počínání Meursaulta (Cizince) vzbudilo odpor okolí, nebylo užitečné, zplodilo ne-užitečnost. Je to podobné, když na pláži uvidíme pár žen v burkini, lidé na pláži to chápou jako agresivitu proti nim, nedostatek taktu a esprit. Cítí v tom záměr nastolit jiný koncept vztahu muž-žena než je podstatný ve francouzské identitě. 
    Rozdíly v identitě se podobají homeopatickým substancím: dobré, účinné anebo ničivé a škodlivé. Většina Francouzů jsou šťastni, když potkají turisty – ve svých zemích žijí a myslí odlišným způsobem - rádi s nimi komunikují, ne ovšem pořád. Platí Lucreciův fenomen „suave mare magno“ - naše vnitřní libost  nás vede k překonání egoismu a rozdávání radosti – jak příjemné, když se vzdouvá moře. Po peripetiích se turisté vrátí do svých zemí naplněni dvojnásobně. Naše radost plyne z toho, že je epizodicky potkáváme a pozorujeme, u nás doma nebo u nich doma – každodenní masová přítomnost "turistů" vede na druhé straně k znechucení a stává se nesnesitelnou.
   Malá proporce cizinců na francouzském teritoriu je příjemná, ale jejich masívní přítomnost bortí komunikaci, konvenční kódy ztrácí smysl, vytváří se kulturní konfuze. Rozdíly jsou obohacující do té míry, do jaké nepřekračují jisté limity, pak vyniká přidaná hodnota, jinak se bortí vše. Civilizační národní stavba je křehká.    
          

Žádné komentáře: